Pouštěl jsem se stále více a při narozeninové oslavě v Praze (24.10.) jsem dokonce udělal pár krůčků od babičky k mamince bez držení.
Čtvrtek 27.10. byl pro mne velký den. Dojel jsem si s maminkou pro novou autosedačku a díval jsem se z auta do světa úplně jinak než dříve. Mám pěknou Maxi Cosi Tobi, sice z druhé ruky, ale vypadá jak nová. Večer jsem dostal k večeři narozeninový dort, který pro mne a mé dva kamarády Honzíky vyráběla teta Janča. Škoda, že jsme byli s maminkou nemocní a nemohli jsme si dort užít s klukama společně. Ten den mne uspával tatínek, dudlíka mi nedal, ale já i tak asi po 15 minutách protestování usnul.
Ani další dny nebyl s usínáním žádný zásadní problém a tak už jsem svoje dudlíky nedudlal a neviděl. Užíval jsem si to ale o to víc u maminčiných prsou a tak po pár nocích jsem jednoho dne šel spát jen s tátou bez mlíčka od maminky. Bylo to bez jakéhokoli problému, že to až maminku trochu zamrzelo a já mám teď mlíčko od maminky jen po ránu.
Do konce října jsem se několikrát sám pustil nábytku a udělal pár krůčků k jiné opoře. Moje pokusy o chůzi jsou celkem bezpečné a bez nebezpečných pádů. Do konce 13. měsíce jsem se rozešel bez opory i do prostoru a dělal pěkné krůčky.
Většinu měsíce jsme byli s maminkou střídavě nemocní a tak jsme toho moc nepodnikali. I tak jsme ale dva víkendy strávili v Liberci, kde jsme byli na návštěvě i u kamarádů Berků v jejich novém baráčku. Nejlepší tam byly schody, které jsem snad 50x vylezl nahoru a tatínek mne snesl dolu. Táta z toho byl pak značně unavený.
Po dlouhé době jsem se viděl i s kamarády Honzíky a nakonec opožděně, ale přeci, jsme spolu zvládli oslavit naše roční narozeniny.
7. listopadu jsem navštívil skoro tříměsíční Elišku Sobotkovou, která má krásný košík s velkými kolečky, tak jsem jí v něm pěkně povozil.
Pak jsem se byl také poprvé podívat na již devítiměsíčního Marka Hnyka. Ten je na svůj věk pěkně dlouhý, skoro jako já. Zatím se ale zajímavě plazí. To mně se u nich pěkně dělaly krůčky v prostoru a nejvíc jsem si oblíbil velkou plastovou krabici, na kterou jsem si mohl vylézt a dívat se z ní jako pán.
V úterý 8. listopadu jsme nahrazovali plavání a pak jsem se přesunul k babičce Ále do Krakovské, kde jsem už dlouho nebyl. Bylo tam tedy spousta novým věcí na objevování a velký prostor na lezení, takže mi dlouho trvalo, než jsem šel spát. Sice jsem vynechal polední spánek, ale pak jsem to dohnal a spal jsem tři hodiny v kuse odpoledne na babiččině velké posteli.
Ve středu jsme pak jeli společně s 5ti měsíčním Tobiášem Kautským navštívit Bořka Slouku, kterému jsou tři měsíce. Bořek má doma asi nějaké dobré klima, maminku tam přestávaly bolet záda a já se parádně rozchodil v prostoru, strejda Martin říkal, že jsem už prostě chodící dítě.
Ve čtvrtek 10. listopadu jsme byli opět plavat, pěkně jsem si to zas užíval a na závěr jsem dostal diplom za absolvování plaveckého kurzu pro kojence a batolata.
