Na konci našeho pobytu u prababičky v Turnově přijel prastrýc Jirouš s Katkou a přivezli krásnou barevnou houpačku. Na houpačce já vydržím dlouho a tuto změnu (oproti "jako vždycky") jsem přijal bez větších protestů.
V neděli 15.7. jsme jeli domů a já krom spaní jsem byl bez plen. Cestou jsme se ještě zastavili na chatě v Bělé pod Bezdězem, abychom zalili kytičky. Já jsem s tím venku pomáhal tátovi.
Od pondělí jsme s Bárou a s maminkou sami doma. Maminka má co dělat, aby mě a Báru obsloužila a sama se také třeba najedla. Na vycházku ven s Barunkou jsme se zvládli dostat až ve čtvrtek dopoledne. Jinak jsem ale chodil ven na vycházky vždy večer s tátou.
V pátek 20.7. jsme všichni odjeli za prababičkou Libuší do Krásetína. Tam jsem si užíval "ťapity" za jakéhokoli počasí již od rána od šesti hodin. Chodil jsem na maliny, koukal se na kravičky, telátka, traktory, bagry, ... ale i králíky, kočky a pejsky. Za teplého počasí jsem si užíval bazénku na zahradě, ale vypravil jsem se s rodiči i k místní nádrži a jeden den jsme dokonce jeli autem i s prababičkou na velké koupaliště do sousední vesnice. Prababička byla z mého dovádění ve vodě nadšená.
31.7. šla Bára k doktorovi na kyčle a cestou si nechala na úřadě vyrobit pas, takže v září budeme všichni moc jet i za hranice. Kyčle má Bára v pořádku. Po návštěvě lékaře se s maminkou ještě stavily navštívit dědu Vláďu v práci, aby se navzájem mohli prohlédnout, protože se ještě neviděli. Ve středu 1.8. šla pak Bára na 6ti nedělní kontrolu k paní doktorce. Bára měla krásných 4,1 kg a 56 cm. Odpoledne jsme se pak s maminkou přemístili do Turnova.
V Turnově jsme byli až do soboty. Ve čtvrtek přijela za námi babička Iva z Liberce a také teta Šárka s Karolínkou. S tou jsme si poprvé společně hráli - s bábovičkami, s autíčkem ale i v bazénku s vodou. Později přijela i teta Petra se strejdou Honzou a s mojí nejnovější sestřenkou Eliškou, která se narodila 24.7.2012. Eliška je ještě menší než Bára a má krásné tmavé vlasy. V Turnově jsem si opět užíval zahrady a zejména nové houpačky. Také jsem jezdil na motorce, chodil na vycházky ven, hrál si uvnitř s hračkami a nechal si předčítat pohádky. V noci na sobotu jsem měl velké trápení, bolí mne špičáky, které se už druhým týdnem tlačí ven.
Báře bylo v sobotu 4.7. přesně 6 týdnů. Již ve čtvrtek se začala na maminku opravdicky usmívat a v pátek, když mne sledovala z autosedačky, jak kolem ní pobíhám, tak se na mne usmála také.
V sobotu jsme se večer vrátili do Prahy, abychom si přebalili věci a v neděli odjeli na soustředění do jižních Čech na Albeř. V neděli podnikl tatínek ještě celodenní výpravu na Slovensko a zpět, jel se tam podívat na potencionální nové auto, které se na místě ukázalo jako totálně prorezlé. Na Albeř jsme se tedy vypravili pozdě v noci a cesta v bouřkách nám trvala hodně dlouho. Po třetí hodině raní jsem chtěl botičky a ťapat. Nakonec mě maminka zajala ve své náruči v posteli a uspala mojí oblíbenou pohádkou o kačátku.
Týden na Albeři jsem si velice užil s tátou, mámou, s Ellou i ostatními dětmi, ... na motorce, u rybníka, v lese, při soutěžích i v jídelně. Maminka už začala také více sportovat a dokonce závodila. Já jsem také absolvoval své první sportovní závody a obdržel jsem diplom za nejkrásnější úsměv.
Táta mi začal říkat Lumpíku! a mě to baví opakovat.
