V pátek 11. 1. byla Bára u doktorky na přeposlechu a dokonce dostala recept na antibiotika, kdyby Báře stoupala o víkendu teplota až na horečku. Jinak dále užívá Mucosolvan, Nasivin, Vincentku a nově Spiropent místo Prospanu . Paní doktorka k tomu nařídila, aby se Bára nejlépe na míči chechtala, aby ze sebe dostala to zahlenění. Já užívám medicínu také a tatínek mne naučil to "do sebe kopnout" z odměrky.
O víkendu jsme opět zůstali doma, abychom se doléčili. Barunka měla zas problém se zácpou a tak jí od neděle maminka začala dávat k odpolední svačince jogurt. Báře poprvé moc chutnal. Další první ochutnávku měla hned v úterý, kdy si kousala kůrku chleba, také jí chutnala.
Ve středu 16. 1. u nás v baráku opravovali kanalizaci a tak jsme ráno brzy odjeli autobusem k prababičce do Slezské. Jízda autobusem se mi líbila. Na zastávce už na nás čekala babička, takže jsem jí vystoupil přímo do náruče. U babičky jsem si nejvíce pohrál s různými telefony, ale také jsme zapálili svíčku v domečku a pohrál jsem si s porcelánovými zvířátky. Předchozí den jsem doma dělal lumpárny a vůbec jsem po obědě neusnul a tak jsem to tentokrát doháněl. U babičky jsem spal odpoledne víc jak tři hodiny. Barunka si to u babičky taky pěkně užila a večer nás babička autobusem doprovodila až k nám před dům. Vezli jsme si totiž s sebou domů tašku plnou ruského "lega dupla" po mamince.
Moje usínání obvykle je doprovázeno slovy "pití!", "kaky!" (chci ještě na nočník), "ubrousek!" (to na slzičky), "pohádku!" (to když už přeci jen ležím v postýlce a chtěl bych něco poslouchat). Barunka, ta usíná stále celkem dobře. Večer si dá kaši, pak si chvilku pohraje, jde se ustrojit a lehne si do postýlky. Tam ještě nějakou dobu cvičí na bříšku a hraje si s kousátky a pak sama usne. Po nějaké době se probudí na mlíčko a pak spí dál. Ke mně maminka kolem půlnoci také jde a dává mě v podstatě spícího na nočník, díky tomu jsem se už nějakou dobu při spaní nepočůral.
V pátek 18.1. byla Bára asi po měsíci opět na rehabilitaci. Doktorka je sice spokojená s tím, jak se Bára zvedá na ruce, ale přetáčení prý "šulí", takže jsme na to dostala nový cvik. Další cvik dostala na to, aby začala koordinovaně k rukoum zapojovat i nožičky. Na tento cvik bude maminka potřebovat asi hodně rukou (musí udržet Báře hlavu, ruku, druhou ruku, nohu, zadeček...).
Já jsem byl opět ve školce, kde jsem se již tento týden rozmluvil. Paní učitelka mne chválila, jak sám chodím na záchůdek a že sám i jím. Začal jsem tam ale také trošku lumpačit - oba dny jsem se při vycházce vzdaloval od ostatních dětí, tak mne musela paní učitelka více hlídat. V pátek jsme vyráběli sněhuláčka z papíru a vaty, donesl jsem si ho domů, abych se s ním pochlubil tatínkovi.
Bára byla v pátek 18.1. poprvé celý den bez kojení - k svačince sice ovoce zas až tak moc nesnědla, ale oběd snědla jako vždy perfektně, jogurtu snědla poprvé velkou (cca 200g) porci a kaši také celou dávku, takže maminku potřebovala až později večer.
O víkendu jsem byl 2x denně venku. Bral jsem si bob, který jsem nejraději za sebou tahal. V sobotu večer jsme s tátou šli na pánskou akci. Přijel Vojtík Rychna a Honzík Nouza a s tatínky jsme šli k nám na Nádraží Prosek. Jsou tam modely mašinek, moc se mi to líbilo, vydržel bych se na to koukat dlouho, ale po hodině naší návštěvy již zavírali. Potom jsme se šli s klukama honit po sídlišti.
V pondělí volala Vojtíkova maminka, že se v neděli Vojtík osypal a že má neštovice. Vzhledem k tomu, že jsem stál asi deset minut vedle Vojtíka na jedné židli, společně jsme koukali na mašinky a on u toho hodně povídal, tak s největší pravděpodobností do 21 dnů dostanu neštovice také.
V úterý přišla prababička hlídat Barunku a já jsem byl po dlouhé době na plavání. Sice jsem nedělal vždy přesně to, co se zrovna po mně chtělo, ale moc se mi tam líbilo a těšil jsem se na další středeční náhradní plavání. Maminka má ze mne radost, protože se snažím sám svlékat i oblékat.
Ve středu jsme byli s maminkou opět plavat a tentokrát jsme zůstali na chvíli i v dětském koutku. Barunka si zatím povídala s prababičkou. Nejvíce jí povídá dě-dě-dě.
Už to vypadá, že jsme celkem zdraví, Barunka rýmu téměr nemá a maminka jí jen vystříkává nosánek Vincentkou. Já občas kucknu, zejména při přechodu dovnitř ven a naopak, ale není to nic zásadního. V noci už nekašlu vůbec a rýmu také nemám.
středa 23. ledna 2013
čtvrtek 10. ledna 2013
27. měsíc - poprvé na sjezdovkách a v jesličkách (10.1.2013)
Vánoce jsme trávili v Liberci. Užil jsem si babičky, dědečka, Karolínky i Elišky a také Ježíška. Na Štědrý večer byl v Liberci krásně nazdobený stromeček, pod který Ježíšek donesl spoustu dárečků a babička mu zahrála na klávesy a zazpívala koledy. Já jsem pak nosil dárečky a maminka četla, komu patří.
Na Boží hod jsme jeli lyžovat na Špičák. Já jsem poprvé stál na sjezdovkách a hned jsem chtěl jezdit na vleku jako maminka. Skoro hodinu jsem jezdil s tátou za hůlku a pak mne maminka, která si trochu nejdřív zalyžovala sama, vzala na koleno na pomu. Pak jsem s maminkou svištěl po sjezdovce. Sjeli jsme to ještě jednou a pak jsme šli na oběd do restaurace pod vlekem. Tam mne nejvíce bavilo lézt po okně. Barunka to celé prospala v kočárku a probudila se až k pozdnímu obědu.
Tatínek si hnul už před Vánoci se zády a lyžování se mnou jeho zádům moc neprospělo a tak pak odpoledne z auta musel dojít o berlích. Stav se mu moc nelepšil, v týdnu se na něj podívala doktorka v liberecké nemocnici a lyžování se tatínka celé svátky netýkalo. O to víc se věnoval mně a Barunce.
Do pátku 28. 12. jsme byli v Ruprechticích. Krom tatínkových zad jsme řešili i rýmu, kterou jsme všichni od Štědrého dne měli. Stav se nám zlepšoval a tak jsme se v pátek večer přemístili na chatu do Bedřichova za ostatními dětmi.
O víkendu jsem lyžoval na sjezdovce Malinovka v Bedřichově. V neděli dokonce sám na vleku při hodině s instruktorem. Do pluhu mne ani instruktor nepřinutil. Nejraději jezdím rychle dolu s nožkama u sebe. V pondělí na Silvestra jsem byl na běžkách (lyže kluzky) na stadionu s Ellou. Tatínek nám tam z hůlek stavěl slalom a ťapání v něm nás moc bavilo. Na Nový rok jsme s Ellou nad stadiónem pobíhali a lumpačili na sněhu.
Pobyt na Bedřichovské chatě byl zábavný, spali jsme v dětském obývacím pokoji, tzv. "u babičky". V našem pokoji bylo přes den tedy dost rušno. Chata totiž byla plná dětí - Ella a Lisa Kalinovi, Barča Kalinová, malá Elina Vondrová, Ondra Karban, Bořík Slouka a já s malou Barunkou.
Z Bedřichova jsme ale 1.1.2013 odjížděli s ještě větší rýmou, než jsme tam přijeli. Jakoby se nám to na Nový rok rozjelo nanovo a Bára měla dokonce pak dva dny horečku. Já jsem si do Prahy přivezl prořezané nové zoubky - spodní stoličky 5tky.
Ve čtvrtek 3.1. byl můj velký den. Ráno jsem s tátou brzy vstal a maminka mi pomohla vypravit se s tatínkem ven - šel jsem poprvé do jesliček. První den jsem se tam rozkoukával a s nikým jsem se nebavil, až při příchodu maminky jsem se začal trošku culit a povídat si s maminkou v šatně. V jesličkách se mi líbilo a na druhou páteční návštěvu jsem se těšil. To už měly tety radost, že jsem se už usmíval a něco jsem i řekl. Tety mne mamince chválily, že sedím, když mám, pěkně jím, dobře usínám a chodím na záchod. Do jesliček mne tatínek vodí ráno na 8:30 a maminka s Bárou pro mne chodí mezi 14:30 a 15:30, chodím tam dvakrát týdně, ve čtvrtek a v pátek.
O víkendu jsme vzhledem k našemu zdravotnímu stavu zůstali doma. V neděli večer jsem si dal po Báře koupel. Koupel se nám oběma moc líbila, Bára plavala, já se pak cachtal. Po večeři ale Bára začala víc a divně kašlat, že jí v pondělí ráno maminka vzala raději k paní doktorce. Bára pak pokračovala s užíváním Vincentky a Nasivinu na rýmu a oba jsme začali na kašel užívat sirup Mucosolvan junior (Bára 2x denně 2,5ml a já 2x denně 5ml) a na noc Prospan. Bára ve svých cca 6,5 měsíci váží 7,3 kg a měří 70,5 cm.
Bára od té doby, co jednou o Vánocích nehtíkem škrábla do puzzlíků, tak pravou ručkou škrábe a plácá do různých materiálů. Bára se pěkně opírá o ruce, rotuje, ale nožky pod sebe zas nedává. Také od Vánoc s ní maminka necvičí, protože jsme byli nejdřív po návštěvách a pak Bára marodila.
10.1 jsem šel již po třetí do jesliček. Baví mě to zejména se staršími dětmi a tak jsem již tátovi ráno ukazoval na školkovou třídu, kam bych byl rád, aby mne tatínek zavedl. V jesličkové třídě je nás 6 a máme tam krom ostatních hraček i velkou prolézací mašinku. Tu od začátku reklamuji, že ji nejdou zavírat dveře!
Na Boží hod jsme jeli lyžovat na Špičák. Já jsem poprvé stál na sjezdovkách a hned jsem chtěl jezdit na vleku jako maminka. Skoro hodinu jsem jezdil s tátou za hůlku a pak mne maminka, která si trochu nejdřív zalyžovala sama, vzala na koleno na pomu. Pak jsem s maminkou svištěl po sjezdovce. Sjeli jsme to ještě jednou a pak jsme šli na oběd do restaurace pod vlekem. Tam mne nejvíce bavilo lézt po okně. Barunka to celé prospala v kočárku a probudila se až k pozdnímu obědu.
Tatínek si hnul už před Vánoci se zády a lyžování se mnou jeho zádům moc neprospělo a tak pak odpoledne z auta musel dojít o berlích. Stav se mu moc nelepšil, v týdnu se na něj podívala doktorka v liberecké nemocnici a lyžování se tatínka celé svátky netýkalo. O to víc se věnoval mně a Barunce.
Do pátku 28. 12. jsme byli v Ruprechticích. Krom tatínkových zad jsme řešili i rýmu, kterou jsme všichni od Štědrého dne měli. Stav se nám zlepšoval a tak jsme se v pátek večer přemístili na chatu do Bedřichova za ostatními dětmi.
O víkendu jsem lyžoval na sjezdovce Malinovka v Bedřichově. V neděli dokonce sám na vleku při hodině s instruktorem. Do pluhu mne ani instruktor nepřinutil. Nejraději jezdím rychle dolu s nožkama u sebe. V pondělí na Silvestra jsem byl na běžkách (lyže kluzky) na stadionu s Ellou. Tatínek nám tam z hůlek stavěl slalom a ťapání v něm nás moc bavilo. Na Nový rok jsme s Ellou nad stadiónem pobíhali a lumpačili na sněhu.
Pobyt na Bedřichovské chatě byl zábavný, spali jsme v dětském obývacím pokoji, tzv. "u babičky". V našem pokoji bylo přes den tedy dost rušno. Chata totiž byla plná dětí - Ella a Lisa Kalinovi, Barča Kalinová, malá Elina Vondrová, Ondra Karban, Bořík Slouka a já s malou Barunkou.
Z Bedřichova jsme ale 1.1.2013 odjížděli s ještě větší rýmou, než jsme tam přijeli. Jakoby se nám to na Nový rok rozjelo nanovo a Bára měla dokonce pak dva dny horečku. Já jsem si do Prahy přivezl prořezané nové zoubky - spodní stoličky 5tky.
Ve čtvrtek 3.1. byl můj velký den. Ráno jsem s tátou brzy vstal a maminka mi pomohla vypravit se s tatínkem ven - šel jsem poprvé do jesliček. První den jsem se tam rozkoukával a s nikým jsem se nebavil, až při příchodu maminky jsem se začal trošku culit a povídat si s maminkou v šatně. V jesličkách se mi líbilo a na druhou páteční návštěvu jsem se těšil. To už měly tety radost, že jsem se už usmíval a něco jsem i řekl. Tety mne mamince chválily, že sedím, když mám, pěkně jím, dobře usínám a chodím na záchod. Do jesliček mne tatínek vodí ráno na 8:30 a maminka s Bárou pro mne chodí mezi 14:30 a 15:30, chodím tam dvakrát týdně, ve čtvrtek a v pátek.
O víkendu jsme vzhledem k našemu zdravotnímu stavu zůstali doma. V neděli večer jsem si dal po Báře koupel. Koupel se nám oběma moc líbila, Bára plavala, já se pak cachtal. Po večeři ale Bára začala víc a divně kašlat, že jí v pondělí ráno maminka vzala raději k paní doktorce. Bára pak pokračovala s užíváním Vincentky a Nasivinu na rýmu a oba jsme začali na kašel užívat sirup Mucosolvan junior (Bára 2x denně 2,5ml a já 2x denně 5ml) a na noc Prospan. Bára ve svých cca 6,5 měsíci váží 7,3 kg a měří 70,5 cm.
Bára od té doby, co jednou o Vánocích nehtíkem škrábla do puzzlíků, tak pravou ručkou škrábe a plácá do různých materiálů. Bára se pěkně opírá o ruce, rotuje, ale nožky pod sebe zas nedává. Také od Vánoc s ní maminka necvičí, protože jsme byli nejdřív po návštěvách a pak Bára marodila.
10.1 jsem šel již po třetí do jesliček. Baví mě to zejména se staršími dětmi a tak jsem již tátovi ráno ukazoval na školkovou třídu, kam bych byl rád, aby mne tatínek zavedl. V jesličkové třídě je nás 6 a máme tam krom ostatních hraček i velkou prolézací mašinku. Tu od začátku reklamuji, že ji nejdou zavírat dveře!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)