V pátek 11. 1. byla Bára u doktorky na přeposlechu a dokonce dostala recept na antibiotika, kdyby Báře stoupala o víkendu teplota až na horečku. Jinak dále užívá Mucosolvan, Nasivin, Vincentku a nově Spiropent místo Prospanu . Paní doktorka k tomu nařídila, aby se Bára nejlépe na míči chechtala, aby ze sebe dostala to zahlenění. Já užívám medicínu také a tatínek mne naučil to "do sebe kopnout" z odměrky.
O víkendu jsme opět zůstali doma, abychom se doléčili. Barunka měla zas problém se zácpou a tak jí od neděle maminka začala dávat k odpolední svačince jogurt. Báře poprvé moc chutnal. Další první ochutnávku měla hned v úterý, kdy si kousala kůrku chleba, také jí chutnala.
Ve středu 16. 1. u nás v baráku opravovali kanalizaci a tak jsme ráno brzy odjeli autobusem k prababičce do Slezské. Jízda autobusem se mi líbila. Na zastávce už na nás čekala babička, takže jsem jí vystoupil přímo do náruče. U babičky jsem si nejvíce pohrál s různými telefony, ale také jsme zapálili svíčku v domečku a pohrál jsem si s porcelánovými zvířátky. Předchozí den jsem doma dělal lumpárny a vůbec jsem po obědě neusnul a tak jsem to tentokrát doháněl. U babičky jsem spal odpoledne víc jak tři hodiny. Barunka si to u babičky taky pěkně užila a večer nás babička autobusem doprovodila až k nám před dům. Vezli jsme si totiž s sebou domů tašku plnou ruského "lega dupla" po mamince.
Moje usínání obvykle je doprovázeno slovy "pití!", "kaky!" (chci ještě na nočník), "ubrousek!" (to na slzičky), "pohádku!" (to když už přeci jen ležím v postýlce a chtěl bych něco poslouchat). Barunka, ta usíná stále celkem dobře. Večer si dá kaši, pak si chvilku pohraje, jde se ustrojit a lehne si do postýlky. Tam ještě nějakou dobu cvičí na bříšku a hraje si s kousátky a pak sama usne. Po nějaké době se probudí na mlíčko a pak spí dál. Ke mně maminka kolem půlnoci také jde a dává mě v podstatě spícího na nočník, díky tomu jsem se už nějakou dobu při spaní nepočůral.
V pátek 18.1. byla Bára asi po měsíci opět na rehabilitaci. Doktorka je sice spokojená s tím, jak se Bára zvedá na ruce, ale přetáčení prý "šulí", takže jsme na to dostala nový cvik. Další cvik dostala na to, aby začala koordinovaně k rukoum zapojovat i nožičky. Na tento cvik bude maminka potřebovat asi hodně rukou (musí udržet Báře hlavu, ruku, druhou ruku, nohu, zadeček...).
Já jsem byl opět ve školce, kde jsem se již tento týden rozmluvil. Paní učitelka mne chválila, jak sám chodím na záchůdek a že sám i jím. Začal jsem tam ale také trošku lumpačit - oba dny jsem se při vycházce vzdaloval od ostatních dětí, tak mne musela paní učitelka více hlídat. V pátek jsme vyráběli sněhuláčka z papíru a vaty, donesl jsem si ho domů, abych se s ním pochlubil tatínkovi.
Bára byla v pátek 18.1. poprvé celý den bez kojení - k svačince sice ovoce zas až tak moc nesnědla, ale oběd snědla jako vždy perfektně, jogurtu snědla poprvé velkou (cca 200g) porci a kaši také celou dávku, takže maminku potřebovala až později večer.
O víkendu jsem byl 2x denně venku. Bral jsem si bob, který jsem nejraději za sebou tahal. V sobotu večer jsme s tátou šli na pánskou akci. Přijel Vojtík Rychna a Honzík Nouza a s tatínky jsme šli k nám na Nádraží Prosek. Jsou tam modely mašinek, moc se mi to líbilo, vydržel bych se na to koukat dlouho, ale po hodině naší návštěvy již zavírali. Potom jsme se šli s klukama honit po sídlišti.
V pondělí volala Vojtíkova maminka, že se v neděli Vojtík osypal a že má neštovice. Vzhledem k tomu, že jsem stál asi deset minut vedle Vojtíka na jedné židli, společně jsme koukali na mašinky a on u toho hodně povídal, tak s největší pravděpodobností do 21 dnů dostanu neštovice také.
V úterý přišla prababička hlídat Barunku a já jsem byl po dlouhé době na plavání. Sice jsem nedělal vždy přesně to, co se zrovna po mně chtělo, ale moc se mi tam líbilo a těšil jsem se na další středeční náhradní plavání. Maminka má ze mne radost, protože se snažím sám svlékat i oblékat.
Ve středu jsme byli s maminkou opět plavat a tentokrát jsme zůstali na chvíli i v dětském koutku. Barunka si zatím povídala s prababičkou. Nejvíce jí povídá dě-dě-dě.
Už to vypadá, že jsme celkem zdraví, Barunka rýmu téměr nemá a maminka jí jen vystříkává nosánek Vincentkou. Já občas kucknu, zejména při přechodu dovnitř ven a naopak, ale není to nic zásadního. V noci už nekašlu vůbec a rýmu také nemám.
Žádné komentáře:
Okomentovat