Bára je velký povídálek. Už mluví bá-ba, dokonce i bá-ra, tá-ta, má-ma, dě-dě ...pěkně žvatlá a stále nejvíce u jídla.
Já jsem měl chřipku a tak je u nás často na výpomoc prababička. Spolu si čteme, zpíváme a líbí se mi, když mi při usínání povídá o kostelíčku a prstem při tom kreslí po obličeji.
Bára měla mít v pátek 15.2. svoje první plavání, ale raději tam maminka s ní nešla, kdyby Bára bojovala s mojí chřipkou. O víkendu jsme pak zůstali doma. S tátou jsem šek každý den na krátkou vycházku - jednou na nákup a po druhé s odpadky a zkusit ofuky na Zálesáka.
Ve čtvrtek 21. února jsem už měl jen trošku rýmu a občas jsem kucknul, maminka mne tedy s Bárou odvedla ráno do školky. Odpoledne k nám přijel na návštěvu děda z Liberce a šel mne s maminkou a Bárou vyzvednout ze školky. Pak se nám děda doma pěkně věnoval. Večer se Bára v postýlce stavěla na čtyři a houpala se na kolýnkách. V postýlce se zarazí o kraj, jinde jí to nejde.
V pátek šla Bára poprvé na plavání. Moc nejančila jako já, když jsem byl malý, ale líbilo se jí to. Večer jsme pak odjeli na víkend do Bedřichova za Ellou, Lisou, Ančou, Ondrou a malou Elinou.
V sobotu 23.2. bylo Báře 8 měsíců. Dopoledne jsme byli s rodiči na stadionu, Barunka spala a já jsem jezdil s Ellou a s tátou na saních. Pak za námi přijela babička z dědou z Bělé, kteří byli na cestě do Lázní Libverda. Společně jsme si dali oběd v hotelu Jelínek. Trochu jsem tam lumpačil a pak jsem byl tak unavený, že jsme s tátou přišli na chatu a hned oba usnuli. Barunka usnula už při prvních metrech v kočárku a zůstala spát venku. Jediná maminka místo odpočinku šla rychle na běžky. Táta s Bárou vstávali těsně před tím, než se vrátila maminka z vyjížďky na Hřebínek a já jsem ve vymrazené místnosti hibernoval až do půl šesté. Taky se mi pak večer moc nechtělo jít spát.
V neděli jsem byl na stadionu s babičkou a dědou Libereckými. Na běžkách jsem přešel celý stadion a pak jsem boboval. Rodiče zatím byli na běžkách. Cestou z Bedřichova jsme se stavili na svačinu v Turnově a přijela tam i Karolínka a malá sestřenka Eliška. Ta už nejen leze, ale staví se a dokonce i sedí v židličce.
V pondělí šla Bára na rehabilitaci a já jsem jí tam doprovodil. Maminka si s ní má dál hrát na zemi a na balónech, aby Bára zvedala trup nahoru, nejen zadeček nebo ruce. Barunka má ještě přijít na další kontrolu až začne lézt.
V úterý pak byla Barunka u doktorky na 8 měsíční prohlídce. Bára má 8,05 kg a 72 cm, prý pěkně prospívá. Taky že pěkně jí skleničky i 190 g porce doma vařené zeleniny. Paní doktorka posvětili pití převařené vody z kohoutku. Bára vypije cca 50 ml vody za den. V noci se Báře spustila rýma, tak to bude zas bojovat s nějakou virózou. Bára již nějakou dobu nosí na noc plenky velikosti 4.
úterý 26. února 2013
neděle 10. února 2013
28. měsíc - spokojenost v jesličkách (10.2.2013)
Ve čtvrtek 24.1. a v pátek jsem byl opět ve školce. V pátek jsem si tam vzal dokonce boby. Máme tu celkem dost sněhu a pěkně mrzne, tak jsem si užíval i v Praze pěkného zimního počasí.
V pátek večer jsme odjeli na víkend za Ellou a Lisou do Bedřichova. Byla tam i jejich vzdálená sestřenka Klárka. V sobotu hodně mrzlo, tak jsme si hráli uvnitř a lyžovat byli rodiče. Tatínek byl na lyžích poprvé od té doby, co si v prosinci pochroumal záda, dojel na zkoušku na Hřebínek a snad to s jeho zády bude již dobré. V neděli jsem byl na běžkách na stadionu já s Ellou. Na kluzkách jsem tam jezdil i ve stopě a moc mě to bavilo. Asi jsme si v našem pokoji netopili moc dobře, protože Bára si přivezla domů opět rýmu.
V pondělí 28. ledna konečně zas Bára strkala nějak nožičky pod sebe a tím se začala pohybovat trošku dopředu. Táta jí dopoledne hlídal a já byl s maminkou plavat. Bára stále spí mezi každým jídlem a tatínkovi prospala celé dopoledne, takže byl bez práce.
Ve středu jsem byl mimořádně v jesličkách a maminka šla s Barunkou na rehabilitaci. Paní doktorka říkala, že Bára nemusí cvičit už žádný cvik (Vojtovku), ale že si s ní maminka dál má hrát na zemi a na balonku. Také Barunku máme sledovat, kdyby se začala asymetricky plazit. Na kontrolu jde až za měsíc.
V jesličkách jsem byl i ve čtvrtek a v pátek. To jsme vyráběli ptáčky. Každý den si tam s tetou Martinou zpíváme a každý týden domu přinesu nějaký výrobek. Prve jsem přinesl čepičku, před týdnem sněhuláčka, na kterého jsme lepili vatu, a tentokrát papírového ptáčka na kolíčku.
Táta měl hodně práce, takže jsme zůstali doma. V sobotu dopoledne jsem byl s tátou na velké nákupní výpravě a odpoledne jsme všichni kromě maminky prospali. V neděli jsem s tátou vylehával v jeho posteli až do deseti. Po obědě jsme pak nechali tatínka doma v klidu pracovat a odjeli jsme s Bárou a maminkou za babičkou a dědou do Bělé. S babičkou jsem šel odpoledne na kolo. Do pondělního rána napadlo spousta sněhu. S dědou jsme nejprve odhrabávali sníh ze dvora a ometali auta. Pak jsme postavili mého prvního velkého sněhuláka. Ten se do večera začal roztávat. Když jsme odjížděli domů, tak už měl i upadlou hlavu.
V úterý 5. února jsem šel plavat. Začal mi další kurz. V bazénu jsem poprvé velice odvážně skákal sám do vody. Dal jsem si palečky přes okraj, oběma nohama jsem se odrazil a zaplul jsem hluboko pod hladinu, pak jsem se vykopal minimálně k nosu, maminka mi trošku dopomohla nad hladinu a už jsem zas lezl z bazénu a šel jsem znovu skákat. Barunka zatím byla s prababičkou, která hlásila, co Barunka všechno umí povídat (dě-dě, ta-ta, ba-ba) a že jistě bude hudebně nadaná. Soudí tak podle toho, jak Barunka reaguje na její povídání a zpívání. Bára často mluví, když má jíst, to maminku trochu zlobí a říká jí, že s plnou pusou se nemluví.
V pátek 8. února jsme už po obědě jeli s maminkou do Liberce. Odpoledne jsme se zastavili u Tedíka Týnky ve Vesci. Měli tam na návštěvě i jejich bratránka Kubíka - malinké dvouměsíční miminko. Večer jsme se pak přemístili do Ruprechtic za babičkou a za dědou. Ještě jsem si stihl pohrát s Karolínkou, pak už jsem ale vyhlížel autobus, který přijede tatínek. Tatínek ale přijel pozdě, takže jsem jej neviděl. Ráno, když jsem si dával mlíčko, tak jsem byl velmi teplý, ale než jsem se dospal a vstal jsem, tak už to nikomu nepřišlo. Dopoledne šla Bára s dědou na procházku a já jsem šel s rodiči bobovat na crossovou dráhu pod hřbitovem. Také jsem tam lezl po skalkách a skákal mezi nimi. Když jsem se po odpoledním spánku probudil, mamince to nedalo a změřila mi teplotu - 38,4 °C. V poslední den inkubační doby pro neštovice jsem dostal horečku, ale místo očekávaných neštovic to byla chřipka, měl jsem horečku a spustila se mi rýma. Nicméně na cestě k nám již byla návštěva s mojí sestřenkou Eliškou a jejím bratránkem Honzíkem, který už chodí do školy. Ten si se mnou pěkně hrál, i jsme zkusili hokej.
Večer a v noci mi horečka vystoupala až na 40°C a nedalo se to moc srážet pouze Nurofenem. V neděli dopoledne jsem se díval s maminkou na pohádky a hodně jsem spal, Barunka zatím byla na vycházce s dědou Po obědě mi šla maminka s Barunkou koupit Paralen, abychom mohli více bojovat s horečkou. Zadařilo se, v pondělí už mi bylo lépe. Tatínek byl v neděli v Bedřichově na stadionu a pomáhal organizovat Bedřichovskou pětihodinovku.
V pátek večer jsme odjeli na víkend za Ellou a Lisou do Bedřichova. Byla tam i jejich vzdálená sestřenka Klárka. V sobotu hodně mrzlo, tak jsme si hráli uvnitř a lyžovat byli rodiče. Tatínek byl na lyžích poprvé od té doby, co si v prosinci pochroumal záda, dojel na zkoušku na Hřebínek a snad to s jeho zády bude již dobré. V neděli jsem byl na běžkách na stadionu já s Ellou. Na kluzkách jsem tam jezdil i ve stopě a moc mě to bavilo. Asi jsme si v našem pokoji netopili moc dobře, protože Bára si přivezla domů opět rýmu.
V pondělí 28. ledna konečně zas Bára strkala nějak nožičky pod sebe a tím se začala pohybovat trošku dopředu. Táta jí dopoledne hlídal a já byl s maminkou plavat. Bára stále spí mezi každým jídlem a tatínkovi prospala celé dopoledne, takže byl bez práce.
Ve středu jsem byl mimořádně v jesličkách a maminka šla s Barunkou na rehabilitaci. Paní doktorka říkala, že Bára nemusí cvičit už žádný cvik (Vojtovku), ale že si s ní maminka dál má hrát na zemi a na balonku. Také Barunku máme sledovat, kdyby se začala asymetricky plazit. Na kontrolu jde až za měsíc.
V jesličkách jsem byl i ve čtvrtek a v pátek. To jsme vyráběli ptáčky. Každý den si tam s tetou Martinou zpíváme a každý týden domu přinesu nějaký výrobek. Prve jsem přinesl čepičku, před týdnem sněhuláčka, na kterého jsme lepili vatu, a tentokrát papírového ptáčka na kolíčku.
Táta měl hodně práce, takže jsme zůstali doma. V sobotu dopoledne jsem byl s tátou na velké nákupní výpravě a odpoledne jsme všichni kromě maminky prospali. V neděli jsem s tátou vylehával v jeho posteli až do deseti. Po obědě jsme pak nechali tatínka doma v klidu pracovat a odjeli jsme s Bárou a maminkou za babičkou a dědou do Bělé. S babičkou jsem šel odpoledne na kolo. Do pondělního rána napadlo spousta sněhu. S dědou jsme nejprve odhrabávali sníh ze dvora a ometali auta. Pak jsme postavili mého prvního velkého sněhuláka. Ten se do večera začal roztávat. Když jsme odjížděli domů, tak už měl i upadlou hlavu.
V úterý 5. února jsem šel plavat. Začal mi další kurz. V bazénu jsem poprvé velice odvážně skákal sám do vody. Dal jsem si palečky přes okraj, oběma nohama jsem se odrazil a zaplul jsem hluboko pod hladinu, pak jsem se vykopal minimálně k nosu, maminka mi trošku dopomohla nad hladinu a už jsem zas lezl z bazénu a šel jsem znovu skákat. Barunka zatím byla s prababičkou, která hlásila, co Barunka všechno umí povídat (dě-dě, ta-ta, ba-ba) a že jistě bude hudebně nadaná. Soudí tak podle toho, jak Barunka reaguje na její povídání a zpívání. Bára často mluví, když má jíst, to maminku trochu zlobí a říká jí, že s plnou pusou se nemluví.
V pátek 8. února jsme už po obědě jeli s maminkou do Liberce. Odpoledne jsme se zastavili u Tedíka Týnky ve Vesci. Měli tam na návštěvě i jejich bratránka Kubíka - malinké dvouměsíční miminko. Večer jsme se pak přemístili do Ruprechtic za babičkou a za dědou. Ještě jsem si stihl pohrát s Karolínkou, pak už jsem ale vyhlížel autobus, který přijede tatínek. Tatínek ale přijel pozdě, takže jsem jej neviděl. Ráno, když jsem si dával mlíčko, tak jsem byl velmi teplý, ale než jsem se dospal a vstal jsem, tak už to nikomu nepřišlo. Dopoledne šla Bára s dědou na procházku a já jsem šel s rodiči bobovat na crossovou dráhu pod hřbitovem. Také jsem tam lezl po skalkách a skákal mezi nimi. Když jsem se po odpoledním spánku probudil, mamince to nedalo a změřila mi teplotu - 38,4 °C. V poslední den inkubační doby pro neštovice jsem dostal horečku, ale místo očekávaných neštovic to byla chřipka, měl jsem horečku a spustila se mi rýma. Nicméně na cestě k nám již byla návštěva s mojí sestřenkou Eliškou a jejím bratránkem Honzíkem, který už chodí do školy. Ten si se mnou pěkně hrál, i jsme zkusili hokej.
Večer a v noci mi horečka vystoupala až na 40°C a nedalo se to moc srážet pouze Nurofenem. V neděli dopoledne jsem se díval s maminkou na pohádky a hodně jsem spal, Barunka zatím byla na vycházce s dědou Po obědě mi šla maminka s Barunkou koupit Paralen, abychom mohli více bojovat s horečkou. Zadařilo se, v pondělí už mi bylo lépe. Tatínek byl v neděli v Bedřichově na stadionu a pomáhal organizovat Bedřichovskou pětihodinovku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)