Mazlím, tulím, hladím a pusinkuji Báru. Mám jí moc rád. Spolu se na sebe chechtáme, honíme se po bytě, plazíme se za sebou (Bára se tedy spíše píďalkuje) a děláme velký povyk.
V neděli 24. března měla maminka velkou radost, protože jsme s tátou namontovali do naší již několik měsíců staré skříňky šuplíčky a dvířka. Já jsem pomáhal šroubovat.
V týdnu jsem ještě nebyl ani plavat, ani ve školce, protože si dávám druhý týden rekonvalescence bez většího kolektivu dětí. Barunka, v té to stále ještě trošku dochroptávalo, ale už to není jako její celodenní chroptění na Klínovci. Koncem týdne na radu doktorky už také přestala brát Prospan a brala jen Fenistilové kapky, aby jí podrážděná sliznice nenutila ke kašli.
Velikonoce jsme si užili s kámošema v Bedřichově. Také nás tam v neděli navštívila babička s dědou z Liberce a byli jsme společně na obědě i s malou Eliškou a jejími rodiči. V pondělí jsme se stavili u babičky a dědy v Bělé.
Bára si začla při hře polehávat na bok. Už často po odpolední svačince (250g bílého jogurtu) nejde spát a zvládne aktivitovat až do večera.
V sobotu 6. dubna jsem si s tátou užil dopoledne plavání, pak jsem měl nehodu v dětském koutku, ale to jsme s tátou elegantně vyřešili (dal mi místo počůraných kaťat jeho mikinu) a mohli jsme si vychutnat oběd v restauraci. Já si dal nejdříve svoji skleničku a pak jsem ještě snědl půlku tátova oběda. Cestou z plavání jsem doma vyložil tátu a naložil maminku s Bárou a společně jsme jeli do Bělé. Tam jsme si to u babičky s dědou užívali až do pondělí.
V úterý jsem šel zase plavat. Opět skáču neohroženě do vody a moc mne to baví.
10. dubna je mi 2,5 roku, měřím 96,5 cm a vážím 13,4 kg. Byl jsem zas v jesličkách a k večeru nás navštívil Vojtík Rychna s rodiči. Moc jsem toho s nimi nenamluvil, ale společně jsme zvládli tátovi pomáhat vařit salát, tedy spíše vyzobávat rajčátka. Na cestu domů dostal Vojtík oloupanou okurku a já si dal ty šlupky. Tím jsem začal jíst okurku.
Žádné komentáře:
Okomentovat