Víkend 11. a 12. května jsme strávili v Bělé. Já jsem si tam parádně užíval jízdy na šlapacím kole s tátou. Jezdil jsem dokonce do velkého kopce do města, kde je na náměstí trampolína. A cestou zpět jsem z kopce také šlapal. Táta mi samozřejmě v kopci trochu pomáhal, ale jinak drandím sám. V neděli se konala v Bělé časovka a na závod přijel strejda Jirouš v doprovodu tety Katky a Lúči. Doprovod si vyjel na kole na vyjížďku a pak se na nás ještě holky přišly podívat, už jsem je dlouho neviděl. Odpoledne táta odjel do Prahy na kole se strejdou Jiroušem a dalšíma dvěma. Tatínek si svojí letošní první jízdu na silničce pěkně užil a doma jsme jej našli docela unaveného.
Barunka si o víkendu užívala pozornosti babičky a dědy a tamních hraček. Nejoblíbenější má malou řehtačku od panenky, ale také si ráda hraje s velkými autíčky se setrvačníkem. Pro hračky si sama lezla do malé přepravky. Na kolínka si Bára stoupla i na kluzkém konferenčním stolku, ale o lezení se stále mluvit nedá.
V pondělí jsem byl na plavání a poprvé jsem si nasadil na hlavu plavecké brýle. Nejdřív jsem je na hlavu nasadit nechtěl, ale pak jsem zjistil, jaká je to s brejličkami pod vodou velká zábava a byl jsem pak víc pod hladinou než nad ní. Začínám občas mluvit v mužském rodě.
Ve středu 15. května jsem byl poprvé na závodě v orientačním běhu. Konalo se to v areálu Bohnické léčebny, byli jsme tam jako v lese. Potkal jsem se tam i s Barunkou Kalinovou. Vystartovali jsme sice společně bok po boku, ale Barunka chtěla běžet a já chtěl jen jít. Takže jsme se po první kontrole rozloučili. Na čtvrtou kontrolu jsem se sice rozběhl, ale po chvíli jsem chytal zajíce, takže dál z běhání moc nebylo. Kontroly mne bavilo štípat a cestou jsem zvládl prozkoumat spoustu zajímavého, např. starou pumpu a nějaký kovový nájezd, po kterém se dobře běhalo tam a zpět. Celé jsme to s maminkou a Barunkou obešli, docela mne to bavilo a příště bych rád šel zase a třeba budu i běhat.
Ve čtvrtek 16. května se Barunka sama zase začala snažit a na čtyřech párkrát nadzvedla ruce a kousínek popolezla. V pátek na plavání to trénovala zase. Tam jí ale nejvíc bavilo v šatně mizet pod skříňkami.
Víkend jsme si pěkně užili ve Starém Městě pod Landštejnem, kde se konaly závody MTBO. Spali jsme opět v autě a byla tam s námi i kámoška Ella. Společně jsme házeli kamínky do potoka, hráli si na hřišti i jezdili na šlapacích kolech.
Maminka si ze závodů přivezla velkou rýmu a kašel a tak v pondělí jsme většinu dne trávili s babičkou a maminka spala a snažila se vyléčit. Barunka se v pondělí 20. května poprvé postavila na nožičky, když se opřela o moji malou židličku nebo o dveře myčky. Moc se zlobila, když jí maminka sundala dolů.
čtvrtek 23. května 2013
pátek 10. května 2013
31. měsíc - jezdím na šlapacím kole (10.5.2013)
O víkendu 27.-28. dubna jsme byli letos poprvé v kempíku plných závodníků na kole. Jeli jsme na MTBO závody do Chrasti. Parádně jsem si to užil zejména ve společnosti s Ellou.
Od té doby, co jsem si půjčil od Tedíka šlapací kolo uběhl asi týden a já sám jezdím. První den jsem byl s pomocnými kolečky, ty ale tatínek sundal, protože mi spíše vadily. Další den mi maminka přidržovala za sedlo a na pár sekund mne občas pustila.
V úterý 30. dubna jsem šel dopoledne s maminkou na šlapací kolo a tentokrát jsem po rozjezdu jezdil úplně sám. Měl jsem sice pár padacích výstupů, ale to ještě vypiluji. Odpoledne k nám na návštěvu přijel kamarád Vojta s maminkou Ráďou. Pořádně jsme spolu dováděli nejdříve doma a potom i na hřišti. Já jsem tam jezdil na kole a Vojta na odrážedle.
Ve středu 1. května jsem ujel na šlapacím kole svůj první kilometr. Jel jsem s tátou do OBI a zpět. Bára už s maminčinou pomocí (za nožičky) docela kus lezla po čtyřech. Při cvičení na stole ale trošku bojují, Bára se vysmekává pryč.
Od té doby, co jsem si půjčil od Tedíka šlapací kolo uběhl asi týden a já sám jezdím. První den jsem byl s pomocnými kolečky, ty ale tatínek sundal, protože mi spíše vadily. Další den mi maminka přidržovala za sedlo a na pár sekund mne občas pustila.
V úterý 30. dubna jsem šel dopoledne s maminkou na šlapací kolo a tentokrát jsem po rozjezdu jezdil úplně sám. Měl jsem sice pár padacích výstupů, ale to ještě vypiluji. Odpoledne k nám na návštěvu přijel kamarád Vojta s maminkou Ráďou. Pořádně jsme spolu dováděli nejdříve doma a potom i na hřišti. Já jsem tam jezdil na kole a Vojta na odrážedle.
Ve středu 1. května jsem ujel na šlapacím kole svůj první kilometr. Jel jsem s tátou do OBI a zpět. Bára už s maminčinou pomocí (za nožičky) docela kus lezla po čtyřech. Při cvičení na stole ale trošku bojují, Bára se vysmekává pryč.
úterý 23. dubna 2013
Bára 10M - první zoubek a první regulérní popolezení (23.4.2013)
V sobotu odpoledne nás navštívil kamarád Honzík se setřičkou Šárkou a rodiči. Společně jsme si trochu pohráli a pak šli sledovat mašinky na Nádraži Prosek. Když už jsme se dodívali, tak jsme šli na hřiště v okolí. Bylo to příjemné odpoledne.
V neděli jsme si udělali na kole výpravu na Kbelské sportovní letiště. Byl krásný den a létalo jedno letadlo za druhým. Já jsem byl také v hangáru a mohl si sám sednout do několika letadel. Moc se mi to líbilo. Bára byla na vycházce přikšírovaná v kočárku, ležela na bříšku a dívala se ven.
V neděli 14. dubna maminka Barunce objevila na dásničce něco, co vypadá z dálky jako vřídek. Je to ale její klubající se první zoubek, který se už už dere ven a další den už byl cítit, že je úplně prořízlý.
O víkendu bylo konečně jarní počasí a v pondělí už to bylo na tričko. S teplým počasím, ale přišla také výheň na naši lodžii a Barunka místo usínání v kočárku rošťačí.
V pátek 19. dubna byla Bára maminkou prohlášena konečně za zdravou a šla po dlouhé době plavat. Ve vodě se jí moc líbí, kope nohama, cáká rukama, je to další vodní živel v rodině. Odpoledne mne maminka s Barunkou vyzvedly ve školce rovnou se Zálesákem a jeli jsme do Liberce. Táta za námi přijel až později večer s dědou. Já si zatím stihl pohrát s Karolínkou a dali jsme si také společnou koupel.
V sobotu jsem dopoledne jel na kole do bikrosové dráhy za hřitovem. Pěkně jsem jezdil i v terénu, je to zábava. Také jsme se zastavili na psím cvičišti a já jsem prolezl všechny psí prolejzačky. Byl jsem pak hodně unavený a než jsem se dostal do postýlky a usnul, byly skoro dvě hodiny, tak jsem pak celé odpoledne prospal. Zatím přišla na návštěvu do Ruprechtic i malá Eliška s rodiči. Ta už začíná sama chodit, tak snad Bára od ní odkouká nějaké lezení. Večer jsme se přemístili do Vesce za Tedíkem, Týnkou a Vojtíkem, který tam byl také na návštěvě.
V neděli bylo krásné počasí a tak jsme všichni jeli k Turnovu do Štastné země. Je to velké venkovní hriště s dřevěnými atrakcemi, ale i s velkými trampolínami a zvířátky. Moc se mi tam líbilo, chtěl jsem všechno vyzkoušet. Barunka, ta si oblékla pogumované kalhoty a poprvé si lezla po zemi a zkoumala trávu, slámu i sedmikrásky. Když jsme večer přijeli domů, tak jsem se chvilku učil na půjčeném Tedíkově kole šlapat na šlápkách, po chvíli mi to trošku šlo.
V pondělí 22. dubna vesele táta hlásil, že Bára popolezla Byla na zemi nahatá, stála na čtyřech a kousek popolezla do předu. Jak se později ukázalo, tak to byl více náznak popolezení než opravdové lezení.
Na 10měsíční kontrole u doktorky byla Barunka 25. dubna, doktorka ji naměřila 77 cm a navážila 8,25 kg. Doktorka sama říkala, že se Bára asi hodně pohybuje, moc za poslední dva měsíce nepřibrala, ale hodně se vytáhla.
V neděli jsme si udělali na kole výpravu na Kbelské sportovní letiště. Byl krásný den a létalo jedno letadlo za druhým. Já jsem byl také v hangáru a mohl si sám sednout do několika letadel. Moc se mi to líbilo. Bára byla na vycházce přikšírovaná v kočárku, ležela na bříšku a dívala se ven.
V neděli 14. dubna maminka Barunce objevila na dásničce něco, co vypadá z dálky jako vřídek. Je to ale její klubající se první zoubek, který se už už dere ven a další den už byl cítit, že je úplně prořízlý.
O víkendu bylo konečně jarní počasí a v pondělí už to bylo na tričko. S teplým počasím, ale přišla také výheň na naši lodžii a Barunka místo usínání v kočárku rošťačí.
V pátek 19. dubna byla Bára maminkou prohlášena konečně za zdravou a šla po dlouhé době plavat. Ve vodě se jí moc líbí, kope nohama, cáká rukama, je to další vodní živel v rodině. Odpoledne mne maminka s Barunkou vyzvedly ve školce rovnou se Zálesákem a jeli jsme do Liberce. Táta za námi přijel až později večer s dědou. Já si zatím stihl pohrát s Karolínkou a dali jsme si také společnou koupel.
V sobotu jsem dopoledne jel na kole do bikrosové dráhy za hřitovem. Pěkně jsem jezdil i v terénu, je to zábava. Také jsme se zastavili na psím cvičišti a já jsem prolezl všechny psí prolejzačky. Byl jsem pak hodně unavený a než jsem se dostal do postýlky a usnul, byly skoro dvě hodiny, tak jsem pak celé odpoledne prospal. Zatím přišla na návštěvu do Ruprechtic i malá Eliška s rodiči. Ta už začíná sama chodit, tak snad Bára od ní odkouká nějaké lezení. Večer jsme se přemístili do Vesce za Tedíkem, Týnkou a Vojtíkem, který tam byl také na návštěvě.
V neděli bylo krásné počasí a tak jsme všichni jeli k Turnovu do Štastné země. Je to velké venkovní hriště s dřevěnými atrakcemi, ale i s velkými trampolínami a zvířátky. Moc se mi tam líbilo, chtěl jsem všechno vyzkoušet. Barunka, ta si oblékla pogumované kalhoty a poprvé si lezla po zemi a zkoumala trávu, slámu i sedmikrásky. Když jsme večer přijeli domů, tak jsem se chvilku učil na půjčeném Tedíkově kole šlapat na šlápkách, po chvíli mi to trošku šlo.
V pondělí 22. dubna vesele táta hlásil, že Bára popolezla Byla na zemi nahatá, stála na čtyřech a kousek popolezla do předu. Jak se později ukázalo, tak to byl více náznak popolezení než opravdové lezení.
Na 10měsíční kontrole u doktorky byla Barunka 25. dubna, doktorka ji naměřila 77 cm a navážila 8,25 kg. Doktorka sama říkala, že se Bára asi hodně pohybuje, moc za poslední dva měsíce nepřibrala, ale hodně se vytáhla.
středa 10. dubna 2013
30. měsíc - 2,5 roku (10.4.2013)
Mazlím, tulím, hladím a pusinkuji Báru. Mám jí moc rád. Spolu se na sebe chechtáme, honíme se po bytě, plazíme se za sebou (Bára se tedy spíše píďalkuje) a děláme velký povyk.
V neděli 24. března měla maminka velkou radost, protože jsme s tátou namontovali do naší již několik měsíců staré skříňky šuplíčky a dvířka. Já jsem pomáhal šroubovat.
V týdnu jsem ještě nebyl ani plavat, ani ve školce, protože si dávám druhý týden rekonvalescence bez většího kolektivu dětí. Barunka, v té to stále ještě trošku dochroptávalo, ale už to není jako její celodenní chroptění na Klínovci. Koncem týdne na radu doktorky už také přestala brát Prospan a brala jen Fenistilové kapky, aby jí podrážděná sliznice nenutila ke kašli.
Velikonoce jsme si užili s kámošema v Bedřichově. Také nás tam v neděli navštívila babička s dědou z Liberce a byli jsme společně na obědě i s malou Eliškou a jejími rodiči. V pondělí jsme se stavili u babičky a dědy v Bělé.
Bára si začla při hře polehávat na bok. Už často po odpolední svačince (250g bílého jogurtu) nejde spát a zvládne aktivitovat až do večera.
V sobotu 6. dubna jsem si s tátou užil dopoledne plavání, pak jsem měl nehodu v dětském koutku, ale to jsme s tátou elegantně vyřešili (dal mi místo počůraných kaťat jeho mikinu) a mohli jsme si vychutnat oběd v restauraci. Já si dal nejdříve svoji skleničku a pak jsem ještě snědl půlku tátova oběda. Cestou z plavání jsem doma vyložil tátu a naložil maminku s Bárou a společně jsme jeli do Bělé. Tam jsme si to u babičky s dědou užívali až do pondělí.
V úterý jsem šel zase plavat. Opět skáču neohroženě do vody a moc mne to baví.
10. dubna je mi 2,5 roku, měřím 96,5 cm a vážím 13,4 kg. Byl jsem zas v jesličkách a k večeru nás navštívil Vojtík Rychna s rodiči. Moc jsem toho s nimi nenamluvil, ale společně jsme zvládli tátovi pomáhat vařit salát, tedy spíše vyzobávat rajčátka. Na cestu domů dostal Vojtík oloupanou okurku a já si dal ty šlupky. Tím jsem začal jíst okurku.
V neděli 24. března měla maminka velkou radost, protože jsme s tátou namontovali do naší již několik měsíců staré skříňky šuplíčky a dvířka. Já jsem pomáhal šroubovat.
V týdnu jsem ještě nebyl ani plavat, ani ve školce, protože si dávám druhý týden rekonvalescence bez většího kolektivu dětí. Barunka, v té to stále ještě trošku dochroptávalo, ale už to není jako její celodenní chroptění na Klínovci. Koncem týdne na radu doktorky už také přestala brát Prospan a brala jen Fenistilové kapky, aby jí podrážděná sliznice nenutila ke kašli.
Velikonoce jsme si užili s kámošema v Bedřichově. Také nás tam v neděli navštívila babička s dědou z Liberce a byli jsme společně na obědě i s malou Eliškou a jejími rodiči. V pondělí jsme se stavili u babičky a dědy v Bělé.
Bára si začla při hře polehávat na bok. Už často po odpolední svačince (250g bílého jogurtu) nejde spát a zvládne aktivitovat až do večera.
V sobotu 6. dubna jsem si s tátou užil dopoledne plavání, pak jsem měl nehodu v dětském koutku, ale to jsme s tátou elegantně vyřešili (dal mi místo počůraných kaťat jeho mikinu) a mohli jsme si vychutnat oběd v restauraci. Já si dal nejdříve svoji skleničku a pak jsem ještě snědl půlku tátova oběda. Cestou z plavání jsem doma vyložil tátu a naložil maminku s Bárou a společně jsme jeli do Bělé. Tam jsme si to u babičky s dědou užívali až do pondělí.
V úterý jsem šel zase plavat. Opět skáču neohroženě do vody a moc mne to baví.
10. dubna je mi 2,5 roku, měřím 96,5 cm a vážím 13,4 kg. Byl jsem zas v jesličkách a k večeru nás navštívil Vojtík Rychna s rodiči. Moc jsem toho s nimi nenamluvil, ale společně jsme zvládli tátovi pomáhat vařit salát, tedy spíše vyzobávat rajčátka. Na cestu domů dostal Vojtík oloupanou okurku a já si dal ty šlupky. Tím jsem začal jíst okurku.
sobota 23. března 2013
Bára 9M - upovídaná píďalka (23.3.2013)
Bára si oblíbila máminy náušnice. Bojím se, že maminka přijde brzy o ucho.
Já si rád zpívám a říkám si spoustu různých básniček.
Bára se na dovolené na Klínovci důkladně rozpíďalkovala. Je to teď naše malá píďalka a můžeme se spolu plazit a honit po bytě. Je to velká zábava, také spolu na sebe povykujeme.
Dovolenou na Klínovci jsme si báječně užili. Hned v sobotu 16.3. po příjezdu jsem z okna našeho pokoje objevil tunel s jezdícím pásem pro lyžaře a šel jsem odpoledne s tátou lyžovat. Už si dávám ruce na kolínka a v pondělí při lyžování s maminkou jsem i udržel nohy v pluhu a mohl začít dělat obloučky. V neděli jsme se přemístili do Božího Daru, abychom se přiblížili trati Karlova běhu. Krom jiných tam závodil i děda Karel. Ten mezi Karly vyhrál a tak bylo večer co zapíjet. Já jsem v nepřízni počasí (zejména vítr) také běžkoval, hodně jsem toho nachodil a napadal po zledovatělém městečku a nejvíce se mi líbilo hřiště pod sjezdovkou. Zbytek času na Klínovci jsem zejména s tátou sáňkoval. Moc mě bavilo chodit s babičkou na jídlo do hospůdky. Bára se tam na nás také z autosedačky spokojeně dívala. Když jsme v úterý odjížděli, tak se ještě děda odvážně učil na snowboardu.
Báře už je lépe a tak spí celou noc. Na dovolené jsme se naučili všichni zhruba ve 21 hodin usínat. S Bárou vstáváme na mlíčko něco po šesté. Bára pak obvykle ještě asi do osmi hodin spí. Přes den Bára spí mezi každým jídlem. Výjimka byla na horách, kdy odpoledne vyspávala dlouho a pak vydržela přes naší večeři až do její kaše vzhůru.
V naší oblíbené dm-drogerii má dlouhodobě výpadek moje mlíčko a tak jsem od středy 20. března začal ráno pít mléko normální.
Ve středu jsme odpoledne jeli na výpravu na družstvo pro nějaké dokumenty. Bylo krásné počasí a já si vzal kolo a pěkně jsem drandil.
Ve čtvrtek šla Bára na rehabilitaci a já jsem jí tam doprovodil. Hrál jsem si tam s hračkami a Bára se učila nový cvik na stole. Má se odrážet z kolínka a nadzvedat zadeček. Bára se místo lezení píďalkuje a levou nožku používá více. Cvičení by jí mělo pomoc začít správně lézt. Jenže maminka byla další dny z toho trochu nešťastná, protože Bára se zas přestala stavět na čtyři a místo cvičení jí píďalkováním utíká pryč.
V pátek 22.3. se Bára sama odhodlala a vlezla do tunelu Housenka, který jsem předchozí den vytáhl z krabice a s maminkou postavil. Dopoledne jsme byli venku, jeli jsme do knihovny vrátit knížku a já se proháněl na kole, sotva mi maminka stačila.
V sobotu šla Bára s tátou do OBI, budeme zase pěstovat rajčata. Já jsem odpoledne byl na mašinkách na Nádraží Prosek, tentokrát s maminkou. Potkali jsme tam Vojtíka s tetou Verčou z plavání a i přes studený vítr jsme je doprovodili na metro.
Já si rád zpívám a říkám si spoustu různých básniček.
Bára se na dovolené na Klínovci důkladně rozpíďalkovala. Je to teď naše malá píďalka a můžeme se spolu plazit a honit po bytě. Je to velká zábava, také spolu na sebe povykujeme.
Dovolenou na Klínovci jsme si báječně užili. Hned v sobotu 16.3. po příjezdu jsem z okna našeho pokoje objevil tunel s jezdícím pásem pro lyžaře a šel jsem odpoledne s tátou lyžovat. Už si dávám ruce na kolínka a v pondělí při lyžování s maminkou jsem i udržel nohy v pluhu a mohl začít dělat obloučky. V neděli jsme se přemístili do Božího Daru, abychom se přiblížili trati Karlova běhu. Krom jiných tam závodil i děda Karel. Ten mezi Karly vyhrál a tak bylo večer co zapíjet. Já jsem v nepřízni počasí (zejména vítr) také běžkoval, hodně jsem toho nachodil a napadal po zledovatělém městečku a nejvíce se mi líbilo hřiště pod sjezdovkou. Zbytek času na Klínovci jsem zejména s tátou sáňkoval. Moc mě bavilo chodit s babičkou na jídlo do hospůdky. Bára se tam na nás také z autosedačky spokojeně dívala. Když jsme v úterý odjížděli, tak se ještě děda odvážně učil na snowboardu.
Báře už je lépe a tak spí celou noc. Na dovolené jsme se naučili všichni zhruba ve 21 hodin usínat. S Bárou vstáváme na mlíčko něco po šesté. Bára pak obvykle ještě asi do osmi hodin spí. Přes den Bára spí mezi každým jídlem. Výjimka byla na horách, kdy odpoledne vyspávala dlouho a pak vydržela přes naší večeři až do její kaše vzhůru.
V naší oblíbené dm-drogerii má dlouhodobě výpadek moje mlíčko a tak jsem od středy 20. března začal ráno pít mléko normální.
Ve středu jsme odpoledne jeli na výpravu na družstvo pro nějaké dokumenty. Bylo krásné počasí a já si vzal kolo a pěkně jsem drandil.
Ve čtvrtek šla Bára na rehabilitaci a já jsem jí tam doprovodil. Hrál jsem si tam s hračkami a Bára se učila nový cvik na stole. Má se odrážet z kolínka a nadzvedat zadeček. Bára se místo lezení píďalkuje a levou nožku používá více. Cvičení by jí mělo pomoc začít správně lézt. Jenže maminka byla další dny z toho trochu nešťastná, protože Bára se zas přestala stavět na čtyři a místo cvičení jí píďalkováním utíká pryč.
V pátek 22.3. se Bára sama odhodlala a vlezla do tunelu Housenka, který jsem předchozí den vytáhl z krabice a s maminkou postavil. Dopoledne jsme byli venku, jeli jsme do knihovny vrátit knížku a já se proháněl na kole, sotva mi maminka stačila.
V sobotu šla Bára s tátou do OBI, budeme zase pěstovat rajčata. Já jsem odpoledne byl na mašinkách na Nádraží Prosek, tentokrát s maminkou. Potkali jsme tam Vojtíka s tetou Verčou z plavání a i přes studený vítr jsme je doprovodili na metro.
neděle 10. března 2013
29. měsíc - Opět marodíme! Proč? (10.3.2013)
Usínám při knížkách a začínám se často ptát Proč?
Do jeslí jsem šel mimořádně v úterý, ve středu a v pátek. Ve středu 27.2. jsme tam měli Barevný den a celá jesličková třída byla oblečená do červených oblečků. Já jsem se na středeční den moc těšil a v úterý jsem si s radostí zkoušel, co si vezmu na sebe.
Bára se ve čtvrtek 28. února začala zvláštním způsobem plazit, již se více pohybuje a mé hračky jsou v ohrožení. Museli jsme s maminkou některé hračky přemístit na horní část skříňky.
Mne i Báru baví cvičit na balónu. Já jsem začal dělat kotrmelce, ale maminka se bojí, že vůbec nevyměřuji, kterým směrem kotrmelec dělám - na Báru, z postele dolů apod.
O víkendu jsme zůstali doma. Táta byl v sobotu na nějaké konferenci, odpoledne jsme se šli společně projít a já si vzal ven kolo. Pěkně jsem drandil. Cestou domů jsme se stavili v Bille a mimo jiné koupili těsto na štrúdl. Ten teď pečeme hodně často, protože se snažíme zkonzumovat co nejvíce turnovských jablíček. Těch má totiž babička stále plný sklep i schody.
V neděli odpoledne mi maminka naměřila teplotu a večer už horečku, před půlnocí jsem dostal Nurofen. Do rána jsem se trochu vypotil a začal hezky odkašlávat, ale přes den mi zas teplota vylítla nahoru a po obídku jsem si zas dal Nurofen.
V pondělí 4. března se Bára postavila na čtyři už i sama na koberci. Stále se víc pohybuje takovým zvláštním plazením nebo se vzpírá resp. plazí rukama. Asi musí přijít na to, jak lézt. Mamince to ale nedalo a raději šla ve čtvrtek ráno s Barunkou na rehabilitaci. Barunka při plazení totiž pravou nožičku vůbec nekrčí do strany, tak jim doktorka ukázala, jak Barunce pomáhat správně se plazit. Zároveň si ukázaly, jak mají zkoušet lézt a dělat nějaký cvik na čtyřech.
V úterý po probuzení se mamince moje kašlání už vůbec nelíbilo, tak jsme všichni šli rychle k paní doktorce. Bára byla na poslech čistá, já jsem tam však něco měl a k tomu jsem měl stále horečky. Dostal jsem tedy 2x denně 5ml Spiropentu a no noc k tomu Fenistilové kapičky. Bára, která v úterý už vypadala celkem dobře, začala ve středu večer také divně kašlat a ve čtvrtek už jsme oba kašlali, že se maminka bála, abychom si nevykašlali průdušky z těla. V pátek jsme tedy šli k doktorce, já jsem dostal antibiotika Klacid (3ml po 12 hodinách) a Barunka se mnou začala užívat Spiropent (2x denně 3ml plus v poledne 2,5ml Prospanu). Já bych nejraději užíval jenom Prospánek, ten mi moc chutná. Ta antibiotika mají v sobě divné granulky, které mi vždy na nějakou dobu uvíznou v puse. Jsou ale asi účinná, o víkendu jsem už byl bez horečky. Dostal jsem ale ještě něco a to bylo lízátko v obrázku. Bylo to moje první lízátko, maminka mi ho na cestu domu schovala a pak jsem si ho ještě různě polizoval odpoledne, byla to dobrá zábava.
Barunka měla v pátek večer a v sobotu večer horečku, jinak zvýšenou teplotu a velkou rýmu. Přestala si stoupat na kolínka a jen se podivně plazila. Byla hodně unavená. O víkendu jsme zůstali doma a já si užíval tátu a dělal jsem s ním kotrmelce z gauče. Maminka nás klidnila, že jsem nemocný a měl bych si spíš třeba číst knížku. V neděli 10. března se spustila velká rýma i mamince.
Do jeslí jsem šel mimořádně v úterý, ve středu a v pátek. Ve středu 27.2. jsme tam měli Barevný den a celá jesličková třída byla oblečená do červených oblečků. Já jsem se na středeční den moc těšil a v úterý jsem si s radostí zkoušel, co si vezmu na sebe.
Bára se ve čtvrtek 28. února začala zvláštním způsobem plazit, již se více pohybuje a mé hračky jsou v ohrožení. Museli jsme s maminkou některé hračky přemístit na horní část skříňky.
Mne i Báru baví cvičit na balónu. Já jsem začal dělat kotrmelce, ale maminka se bojí, že vůbec nevyměřuji, kterým směrem kotrmelec dělám - na Báru, z postele dolů apod.
O víkendu jsme zůstali doma. Táta byl v sobotu na nějaké konferenci, odpoledne jsme se šli společně projít a já si vzal ven kolo. Pěkně jsem drandil. Cestou domů jsme se stavili v Bille a mimo jiné koupili těsto na štrúdl. Ten teď pečeme hodně často, protože se snažíme zkonzumovat co nejvíce turnovských jablíček. Těch má totiž babička stále plný sklep i schody.
V neděli odpoledne mi maminka naměřila teplotu a večer už horečku, před půlnocí jsem dostal Nurofen. Do rána jsem se trochu vypotil a začal hezky odkašlávat, ale přes den mi zas teplota vylítla nahoru a po obídku jsem si zas dal Nurofen.
V pondělí 4. března se Bára postavila na čtyři už i sama na koberci. Stále se víc pohybuje takovým zvláštním plazením nebo se vzpírá resp. plazí rukama. Asi musí přijít na to, jak lézt. Mamince to ale nedalo a raději šla ve čtvrtek ráno s Barunkou na rehabilitaci. Barunka při plazení totiž pravou nožičku vůbec nekrčí do strany, tak jim doktorka ukázala, jak Barunce pomáhat správně se plazit. Zároveň si ukázaly, jak mají zkoušet lézt a dělat nějaký cvik na čtyřech.
V úterý po probuzení se mamince moje kašlání už vůbec nelíbilo, tak jsme všichni šli rychle k paní doktorce. Bára byla na poslech čistá, já jsem tam však něco měl a k tomu jsem měl stále horečky. Dostal jsem tedy 2x denně 5ml Spiropentu a no noc k tomu Fenistilové kapičky. Bára, která v úterý už vypadala celkem dobře, začala ve středu večer také divně kašlat a ve čtvrtek už jsme oba kašlali, že se maminka bála, abychom si nevykašlali průdušky z těla. V pátek jsme tedy šli k doktorce, já jsem dostal antibiotika Klacid (3ml po 12 hodinách) a Barunka se mnou začala užívat Spiropent (2x denně 3ml plus v poledne 2,5ml Prospanu). Já bych nejraději užíval jenom Prospánek, ten mi moc chutná. Ta antibiotika mají v sobě divné granulky, které mi vždy na nějakou dobu uvíznou v puse. Jsou ale asi účinná, o víkendu jsem už byl bez horečky. Dostal jsem ale ještě něco a to bylo lízátko v obrázku. Bylo to moje první lízátko, maminka mi ho na cestu domu schovala a pak jsem si ho ještě různě polizoval odpoledne, byla to dobrá zábava.
Barunka měla v pátek večer a v sobotu večer horečku, jinak zvýšenou teplotu a velkou rýmu. Přestala si stoupat na kolínka a jen se podivně plazila. Byla hodně unavená. O víkendu jsme zůstali doma a já si užíval tátu a dělal jsem s ním kotrmelce z gauče. Maminka nás klidnila, že jsem nemocný a měl bych si spíš třeba číst knížku. V neděli 10. března se spustila velká rýma i mamince.
úterý 26. února 2013
Bára 8M - žvatlá, povídá a začíná se stavět na 4 (23.2.2013)
Bára je velký povídálek. Už mluví bá-ba, dokonce i bá-ra, tá-ta, má-ma, dě-dě ...pěkně žvatlá a stále nejvíce u jídla.
Já jsem měl chřipku a tak je u nás často na výpomoc prababička. Spolu si čteme, zpíváme a líbí se mi, když mi při usínání povídá o kostelíčku a prstem při tom kreslí po obličeji.
Bára měla mít v pátek 15.2. svoje první plavání, ale raději tam maminka s ní nešla, kdyby Bára bojovala s mojí chřipkou. O víkendu jsme pak zůstali doma. S tátou jsem šek každý den na krátkou vycházku - jednou na nákup a po druhé s odpadky a zkusit ofuky na Zálesáka.
Ve čtvrtek 21. února jsem už měl jen trošku rýmu a občas jsem kucknul, maminka mne tedy s Bárou odvedla ráno do školky. Odpoledne k nám přijel na návštěvu děda z Liberce a šel mne s maminkou a Bárou vyzvednout ze školky. Pak se nám děda doma pěkně věnoval. Večer se Bára v postýlce stavěla na čtyři a houpala se na kolýnkách. V postýlce se zarazí o kraj, jinde jí to nejde.
V pátek šla Bára poprvé na plavání. Moc nejančila jako já, když jsem byl malý, ale líbilo se jí to. Večer jsme pak odjeli na víkend do Bedřichova za Ellou, Lisou, Ančou, Ondrou a malou Elinou.
V sobotu 23.2. bylo Báře 8 měsíců. Dopoledne jsme byli s rodiči na stadionu, Barunka spala a já jsem jezdil s Ellou a s tátou na saních. Pak za námi přijela babička z dědou z Bělé, kteří byli na cestě do Lázní Libverda. Společně jsme si dali oběd v hotelu Jelínek. Trochu jsem tam lumpačil a pak jsem byl tak unavený, že jsme s tátou přišli na chatu a hned oba usnuli. Barunka usnula už při prvních metrech v kočárku a zůstala spát venku. Jediná maminka místo odpočinku šla rychle na běžky. Táta s Bárou vstávali těsně před tím, než se vrátila maminka z vyjížďky na Hřebínek a já jsem ve vymrazené místnosti hibernoval až do půl šesté. Taky se mi pak večer moc nechtělo jít spát.
V neděli jsem byl na stadionu s babičkou a dědou Libereckými. Na běžkách jsem přešel celý stadion a pak jsem boboval. Rodiče zatím byli na běžkách. Cestou z Bedřichova jsme se stavili na svačinu v Turnově a přijela tam i Karolínka a malá sestřenka Eliška. Ta už nejen leze, ale staví se a dokonce i sedí v židličce.
V pondělí šla Bára na rehabilitaci a já jsem jí tam doprovodil. Maminka si s ní má dál hrát na zemi a na balónech, aby Bára zvedala trup nahoru, nejen zadeček nebo ruce. Barunka má ještě přijít na další kontrolu až začne lézt.
V úterý pak byla Barunka u doktorky na 8 měsíční prohlídce. Bára má 8,05 kg a 72 cm, prý pěkně prospívá. Taky že pěkně jí skleničky i 190 g porce doma vařené zeleniny. Paní doktorka posvětili pití převařené vody z kohoutku. Bára vypije cca 50 ml vody za den. V noci se Báře spustila rýma, tak to bude zas bojovat s nějakou virózou. Bára již nějakou dobu nosí na noc plenky velikosti 4.
Já jsem měl chřipku a tak je u nás často na výpomoc prababička. Spolu si čteme, zpíváme a líbí se mi, když mi při usínání povídá o kostelíčku a prstem při tom kreslí po obličeji.
Bára měla mít v pátek 15.2. svoje první plavání, ale raději tam maminka s ní nešla, kdyby Bára bojovala s mojí chřipkou. O víkendu jsme pak zůstali doma. S tátou jsem šek každý den na krátkou vycházku - jednou na nákup a po druhé s odpadky a zkusit ofuky na Zálesáka.
Ve čtvrtek 21. února jsem už měl jen trošku rýmu a občas jsem kucknul, maminka mne tedy s Bárou odvedla ráno do školky. Odpoledne k nám přijel na návštěvu děda z Liberce a šel mne s maminkou a Bárou vyzvednout ze školky. Pak se nám děda doma pěkně věnoval. Večer se Bára v postýlce stavěla na čtyři a houpala se na kolýnkách. V postýlce se zarazí o kraj, jinde jí to nejde.
V pátek šla Bára poprvé na plavání. Moc nejančila jako já, když jsem byl malý, ale líbilo se jí to. Večer jsme pak odjeli na víkend do Bedřichova za Ellou, Lisou, Ančou, Ondrou a malou Elinou.
V sobotu 23.2. bylo Báře 8 měsíců. Dopoledne jsme byli s rodiči na stadionu, Barunka spala a já jsem jezdil s Ellou a s tátou na saních. Pak za námi přijela babička z dědou z Bělé, kteří byli na cestě do Lázní Libverda. Společně jsme si dali oběd v hotelu Jelínek. Trochu jsem tam lumpačil a pak jsem byl tak unavený, že jsme s tátou přišli na chatu a hned oba usnuli. Barunka usnula už při prvních metrech v kočárku a zůstala spát venku. Jediná maminka místo odpočinku šla rychle na běžky. Táta s Bárou vstávali těsně před tím, než se vrátila maminka z vyjížďky na Hřebínek a já jsem ve vymrazené místnosti hibernoval až do půl šesté. Taky se mi pak večer moc nechtělo jít spát.
V neděli jsem byl na stadionu s babičkou a dědou Libereckými. Na běžkách jsem přešel celý stadion a pak jsem boboval. Rodiče zatím byli na běžkách. Cestou z Bedřichova jsme se stavili na svačinu v Turnově a přijela tam i Karolínka a malá sestřenka Eliška. Ta už nejen leze, ale staví se a dokonce i sedí v židličce.
V pondělí šla Bára na rehabilitaci a já jsem jí tam doprovodil. Maminka si s ní má dál hrát na zemi a na balónech, aby Bára zvedala trup nahoru, nejen zadeček nebo ruce. Barunka má ještě přijít na další kontrolu až začne lézt.
V úterý pak byla Barunka u doktorky na 8 měsíční prohlídce. Bára má 8,05 kg a 72 cm, prý pěkně prospívá. Taky že pěkně jí skleničky i 190 g porce doma vařené zeleniny. Paní doktorka posvětili pití převařené vody z kohoutku. Bára vypije cca 50 ml vody za den. V noci se Báře spustila rýma, tak to bude zas bojovat s nějakou virózou. Bára již nějakou dobu nosí na noc plenky velikosti 4.
neděle 10. února 2013
28. měsíc - spokojenost v jesličkách (10.2.2013)
Ve čtvrtek 24.1. a v pátek jsem byl opět ve školce. V pátek jsem si tam vzal dokonce boby. Máme tu celkem dost sněhu a pěkně mrzne, tak jsem si užíval i v Praze pěkného zimního počasí.
V pátek večer jsme odjeli na víkend za Ellou a Lisou do Bedřichova. Byla tam i jejich vzdálená sestřenka Klárka. V sobotu hodně mrzlo, tak jsme si hráli uvnitř a lyžovat byli rodiče. Tatínek byl na lyžích poprvé od té doby, co si v prosinci pochroumal záda, dojel na zkoušku na Hřebínek a snad to s jeho zády bude již dobré. V neděli jsem byl na běžkách na stadionu já s Ellou. Na kluzkách jsem tam jezdil i ve stopě a moc mě to bavilo. Asi jsme si v našem pokoji netopili moc dobře, protože Bára si přivezla domů opět rýmu.
V pondělí 28. ledna konečně zas Bára strkala nějak nožičky pod sebe a tím se začala pohybovat trošku dopředu. Táta jí dopoledne hlídal a já byl s maminkou plavat. Bára stále spí mezi každým jídlem a tatínkovi prospala celé dopoledne, takže byl bez práce.
Ve středu jsem byl mimořádně v jesličkách a maminka šla s Barunkou na rehabilitaci. Paní doktorka říkala, že Bára nemusí cvičit už žádný cvik (Vojtovku), ale že si s ní maminka dál má hrát na zemi a na balonku. Také Barunku máme sledovat, kdyby se začala asymetricky plazit. Na kontrolu jde až za měsíc.
V jesličkách jsem byl i ve čtvrtek a v pátek. To jsme vyráběli ptáčky. Každý den si tam s tetou Martinou zpíváme a každý týden domu přinesu nějaký výrobek. Prve jsem přinesl čepičku, před týdnem sněhuláčka, na kterého jsme lepili vatu, a tentokrát papírového ptáčka na kolíčku.
Táta měl hodně práce, takže jsme zůstali doma. V sobotu dopoledne jsem byl s tátou na velké nákupní výpravě a odpoledne jsme všichni kromě maminky prospali. V neděli jsem s tátou vylehával v jeho posteli až do deseti. Po obědě jsme pak nechali tatínka doma v klidu pracovat a odjeli jsme s Bárou a maminkou za babičkou a dědou do Bělé. S babičkou jsem šel odpoledne na kolo. Do pondělního rána napadlo spousta sněhu. S dědou jsme nejprve odhrabávali sníh ze dvora a ometali auta. Pak jsme postavili mého prvního velkého sněhuláka. Ten se do večera začal roztávat. Když jsme odjížděli domů, tak už měl i upadlou hlavu.
V úterý 5. února jsem šel plavat. Začal mi další kurz. V bazénu jsem poprvé velice odvážně skákal sám do vody. Dal jsem si palečky přes okraj, oběma nohama jsem se odrazil a zaplul jsem hluboko pod hladinu, pak jsem se vykopal minimálně k nosu, maminka mi trošku dopomohla nad hladinu a už jsem zas lezl z bazénu a šel jsem znovu skákat. Barunka zatím byla s prababičkou, která hlásila, co Barunka všechno umí povídat (dě-dě, ta-ta, ba-ba) a že jistě bude hudebně nadaná. Soudí tak podle toho, jak Barunka reaguje na její povídání a zpívání. Bára často mluví, když má jíst, to maminku trochu zlobí a říká jí, že s plnou pusou se nemluví.
V pátek 8. února jsme už po obědě jeli s maminkou do Liberce. Odpoledne jsme se zastavili u Tedíka Týnky ve Vesci. Měli tam na návštěvě i jejich bratránka Kubíka - malinké dvouměsíční miminko. Večer jsme se pak přemístili do Ruprechtic za babičkou a za dědou. Ještě jsem si stihl pohrát s Karolínkou, pak už jsem ale vyhlížel autobus, který přijede tatínek. Tatínek ale přijel pozdě, takže jsem jej neviděl. Ráno, když jsem si dával mlíčko, tak jsem byl velmi teplý, ale než jsem se dospal a vstal jsem, tak už to nikomu nepřišlo. Dopoledne šla Bára s dědou na procházku a já jsem šel s rodiči bobovat na crossovou dráhu pod hřbitovem. Také jsem tam lezl po skalkách a skákal mezi nimi. Když jsem se po odpoledním spánku probudil, mamince to nedalo a změřila mi teplotu - 38,4 °C. V poslední den inkubační doby pro neštovice jsem dostal horečku, ale místo očekávaných neštovic to byla chřipka, měl jsem horečku a spustila se mi rýma. Nicméně na cestě k nám již byla návštěva s mojí sestřenkou Eliškou a jejím bratránkem Honzíkem, který už chodí do školy. Ten si se mnou pěkně hrál, i jsme zkusili hokej.
Večer a v noci mi horečka vystoupala až na 40°C a nedalo se to moc srážet pouze Nurofenem. V neděli dopoledne jsem se díval s maminkou na pohádky a hodně jsem spal, Barunka zatím byla na vycházce s dědou Po obědě mi šla maminka s Barunkou koupit Paralen, abychom mohli více bojovat s horečkou. Zadařilo se, v pondělí už mi bylo lépe. Tatínek byl v neděli v Bedřichově na stadionu a pomáhal organizovat Bedřichovskou pětihodinovku.
V pátek večer jsme odjeli na víkend za Ellou a Lisou do Bedřichova. Byla tam i jejich vzdálená sestřenka Klárka. V sobotu hodně mrzlo, tak jsme si hráli uvnitř a lyžovat byli rodiče. Tatínek byl na lyžích poprvé od té doby, co si v prosinci pochroumal záda, dojel na zkoušku na Hřebínek a snad to s jeho zády bude již dobré. V neděli jsem byl na běžkách na stadionu já s Ellou. Na kluzkách jsem tam jezdil i ve stopě a moc mě to bavilo. Asi jsme si v našem pokoji netopili moc dobře, protože Bára si přivezla domů opět rýmu.
V pondělí 28. ledna konečně zas Bára strkala nějak nožičky pod sebe a tím se začala pohybovat trošku dopředu. Táta jí dopoledne hlídal a já byl s maminkou plavat. Bára stále spí mezi každým jídlem a tatínkovi prospala celé dopoledne, takže byl bez práce.
Ve středu jsem byl mimořádně v jesličkách a maminka šla s Barunkou na rehabilitaci. Paní doktorka říkala, že Bára nemusí cvičit už žádný cvik (Vojtovku), ale že si s ní maminka dál má hrát na zemi a na balonku. Také Barunku máme sledovat, kdyby se začala asymetricky plazit. Na kontrolu jde až za měsíc.
V jesličkách jsem byl i ve čtvrtek a v pátek. To jsme vyráběli ptáčky. Každý den si tam s tetou Martinou zpíváme a každý týden domu přinesu nějaký výrobek. Prve jsem přinesl čepičku, před týdnem sněhuláčka, na kterého jsme lepili vatu, a tentokrát papírového ptáčka na kolíčku.
Táta měl hodně práce, takže jsme zůstali doma. V sobotu dopoledne jsem byl s tátou na velké nákupní výpravě a odpoledne jsme všichni kromě maminky prospali. V neděli jsem s tátou vylehával v jeho posteli až do deseti. Po obědě jsme pak nechali tatínka doma v klidu pracovat a odjeli jsme s Bárou a maminkou za babičkou a dědou do Bělé. S babičkou jsem šel odpoledne na kolo. Do pondělního rána napadlo spousta sněhu. S dědou jsme nejprve odhrabávali sníh ze dvora a ometali auta. Pak jsme postavili mého prvního velkého sněhuláka. Ten se do večera začal roztávat. Když jsme odjížděli domů, tak už měl i upadlou hlavu.
V úterý 5. února jsem šel plavat. Začal mi další kurz. V bazénu jsem poprvé velice odvážně skákal sám do vody. Dal jsem si palečky přes okraj, oběma nohama jsem se odrazil a zaplul jsem hluboko pod hladinu, pak jsem se vykopal minimálně k nosu, maminka mi trošku dopomohla nad hladinu a už jsem zas lezl z bazénu a šel jsem znovu skákat. Barunka zatím byla s prababičkou, která hlásila, co Barunka všechno umí povídat (dě-dě, ta-ta, ba-ba) a že jistě bude hudebně nadaná. Soudí tak podle toho, jak Barunka reaguje na její povídání a zpívání. Bára často mluví, když má jíst, to maminku trochu zlobí a říká jí, že s plnou pusou se nemluví.
V pátek 8. února jsme už po obědě jeli s maminkou do Liberce. Odpoledne jsme se zastavili u Tedíka Týnky ve Vesci. Měli tam na návštěvě i jejich bratránka Kubíka - malinké dvouměsíční miminko. Večer jsme se pak přemístili do Ruprechtic za babičkou a za dědou. Ještě jsem si stihl pohrát s Karolínkou, pak už jsem ale vyhlížel autobus, který přijede tatínek. Tatínek ale přijel pozdě, takže jsem jej neviděl. Ráno, když jsem si dával mlíčko, tak jsem byl velmi teplý, ale než jsem se dospal a vstal jsem, tak už to nikomu nepřišlo. Dopoledne šla Bára s dědou na procházku a já jsem šel s rodiči bobovat na crossovou dráhu pod hřbitovem. Také jsem tam lezl po skalkách a skákal mezi nimi. Když jsem se po odpoledním spánku probudil, mamince to nedalo a změřila mi teplotu - 38,4 °C. V poslední den inkubační doby pro neštovice jsem dostal horečku, ale místo očekávaných neštovic to byla chřipka, měl jsem horečku a spustila se mi rýma. Nicméně na cestě k nám již byla návštěva s mojí sestřenkou Eliškou a jejím bratránkem Honzíkem, který už chodí do školy. Ten si se mnou pěkně hrál, i jsme zkusili hokej.
Večer a v noci mi horečka vystoupala až na 40°C a nedalo se to moc srážet pouze Nurofenem. V neděli dopoledne jsem se díval s maminkou na pohádky a hodně jsem spal, Barunka zatím byla na vycházce s dědou Po obědě mi šla maminka s Barunkou koupit Paralen, abychom mohli více bojovat s horečkou. Zadařilo se, v pondělí už mi bylo lépe. Tatínek byl v neděli v Bedřichově na stadionu a pomáhal organizovat Bedřichovskou pětihodinovku.
středa 23. ledna 2013
Bára 7M - marodíme (23.1.2013)
V pátek 11. 1. byla Bára u doktorky na přeposlechu a dokonce dostala recept na antibiotika, kdyby Báře stoupala o víkendu teplota až na horečku. Jinak dále užívá Mucosolvan, Nasivin, Vincentku a nově Spiropent místo Prospanu . Paní doktorka k tomu nařídila, aby se Bára nejlépe na míči chechtala, aby ze sebe dostala to zahlenění. Já užívám medicínu také a tatínek mne naučil to "do sebe kopnout" z odměrky.
O víkendu jsme opět zůstali doma, abychom se doléčili. Barunka měla zas problém se zácpou a tak jí od neděle maminka začala dávat k odpolední svačince jogurt. Báře poprvé moc chutnal. Další první ochutnávku měla hned v úterý, kdy si kousala kůrku chleba, také jí chutnala.
Ve středu 16. 1. u nás v baráku opravovali kanalizaci a tak jsme ráno brzy odjeli autobusem k prababičce do Slezské. Jízda autobusem se mi líbila. Na zastávce už na nás čekala babička, takže jsem jí vystoupil přímo do náruče. U babičky jsem si nejvíce pohrál s různými telefony, ale také jsme zapálili svíčku v domečku a pohrál jsem si s porcelánovými zvířátky. Předchozí den jsem doma dělal lumpárny a vůbec jsem po obědě neusnul a tak jsem to tentokrát doháněl. U babičky jsem spal odpoledne víc jak tři hodiny. Barunka si to u babičky taky pěkně užila a večer nás babička autobusem doprovodila až k nám před dům. Vezli jsme si totiž s sebou domů tašku plnou ruského "lega dupla" po mamince.
Moje usínání obvykle je doprovázeno slovy "pití!", "kaky!" (chci ještě na nočník), "ubrousek!" (to na slzičky), "pohádku!" (to když už přeci jen ležím v postýlce a chtěl bych něco poslouchat). Barunka, ta usíná stále celkem dobře. Večer si dá kaši, pak si chvilku pohraje, jde se ustrojit a lehne si do postýlky. Tam ještě nějakou dobu cvičí na bříšku a hraje si s kousátky a pak sama usne. Po nějaké době se probudí na mlíčko a pak spí dál. Ke mně maminka kolem půlnoci také jde a dává mě v podstatě spícího na nočník, díky tomu jsem se už nějakou dobu při spaní nepočůral.
V pátek 18.1. byla Bára asi po měsíci opět na rehabilitaci. Doktorka je sice spokojená s tím, jak se Bára zvedá na ruce, ale přetáčení prý "šulí", takže jsme na to dostala nový cvik. Další cvik dostala na to, aby začala koordinovaně k rukoum zapojovat i nožičky. Na tento cvik bude maminka potřebovat asi hodně rukou (musí udržet Báře hlavu, ruku, druhou ruku, nohu, zadeček...).
Já jsem byl opět ve školce, kde jsem se již tento týden rozmluvil. Paní učitelka mne chválila, jak sám chodím na záchůdek a že sám i jím. Začal jsem tam ale také trošku lumpačit - oba dny jsem se při vycházce vzdaloval od ostatních dětí, tak mne musela paní učitelka více hlídat. V pátek jsme vyráběli sněhuláčka z papíru a vaty, donesl jsem si ho domů, abych se s ním pochlubil tatínkovi.
Bára byla v pátek 18.1. poprvé celý den bez kojení - k svačince sice ovoce zas až tak moc nesnědla, ale oběd snědla jako vždy perfektně, jogurtu snědla poprvé velkou (cca 200g) porci a kaši také celou dávku, takže maminku potřebovala až později večer.
O víkendu jsem byl 2x denně venku. Bral jsem si bob, který jsem nejraději za sebou tahal. V sobotu večer jsme s tátou šli na pánskou akci. Přijel Vojtík Rychna a Honzík Nouza a s tatínky jsme šli k nám na Nádraží Prosek. Jsou tam modely mašinek, moc se mi to líbilo, vydržel bych se na to koukat dlouho, ale po hodině naší návštěvy již zavírali. Potom jsme se šli s klukama honit po sídlišti.
V pondělí volala Vojtíkova maminka, že se v neděli Vojtík osypal a že má neštovice. Vzhledem k tomu, že jsem stál asi deset minut vedle Vojtíka na jedné židli, společně jsme koukali na mašinky a on u toho hodně povídal, tak s největší pravděpodobností do 21 dnů dostanu neštovice také.
V úterý přišla prababička hlídat Barunku a já jsem byl po dlouhé době na plavání. Sice jsem nedělal vždy přesně to, co se zrovna po mně chtělo, ale moc se mi tam líbilo a těšil jsem se na další středeční náhradní plavání. Maminka má ze mne radost, protože se snažím sám svlékat i oblékat.
Ve středu jsme byli s maminkou opět plavat a tentokrát jsme zůstali na chvíli i v dětském koutku. Barunka si zatím povídala s prababičkou. Nejvíce jí povídá dě-dě-dě.
Už to vypadá, že jsme celkem zdraví, Barunka rýmu téměr nemá a maminka jí jen vystříkává nosánek Vincentkou. Já občas kucknu, zejména při přechodu dovnitř ven a naopak, ale není to nic zásadního. V noci už nekašlu vůbec a rýmu také nemám.
O víkendu jsme opět zůstali doma, abychom se doléčili. Barunka měla zas problém se zácpou a tak jí od neděle maminka začala dávat k odpolední svačince jogurt. Báře poprvé moc chutnal. Další první ochutnávku měla hned v úterý, kdy si kousala kůrku chleba, také jí chutnala.
Ve středu 16. 1. u nás v baráku opravovali kanalizaci a tak jsme ráno brzy odjeli autobusem k prababičce do Slezské. Jízda autobusem se mi líbila. Na zastávce už na nás čekala babička, takže jsem jí vystoupil přímo do náruče. U babičky jsem si nejvíce pohrál s různými telefony, ale také jsme zapálili svíčku v domečku a pohrál jsem si s porcelánovými zvířátky. Předchozí den jsem doma dělal lumpárny a vůbec jsem po obědě neusnul a tak jsem to tentokrát doháněl. U babičky jsem spal odpoledne víc jak tři hodiny. Barunka si to u babičky taky pěkně užila a večer nás babička autobusem doprovodila až k nám před dům. Vezli jsme si totiž s sebou domů tašku plnou ruského "lega dupla" po mamince.
Moje usínání obvykle je doprovázeno slovy "pití!", "kaky!" (chci ještě na nočník), "ubrousek!" (to na slzičky), "pohádku!" (to když už přeci jen ležím v postýlce a chtěl bych něco poslouchat). Barunka, ta usíná stále celkem dobře. Večer si dá kaši, pak si chvilku pohraje, jde se ustrojit a lehne si do postýlky. Tam ještě nějakou dobu cvičí na bříšku a hraje si s kousátky a pak sama usne. Po nějaké době se probudí na mlíčko a pak spí dál. Ke mně maminka kolem půlnoci také jde a dává mě v podstatě spícího na nočník, díky tomu jsem se už nějakou dobu při spaní nepočůral.
V pátek 18.1. byla Bára asi po měsíci opět na rehabilitaci. Doktorka je sice spokojená s tím, jak se Bára zvedá na ruce, ale přetáčení prý "šulí", takže jsme na to dostala nový cvik. Další cvik dostala na to, aby začala koordinovaně k rukoum zapojovat i nožičky. Na tento cvik bude maminka potřebovat asi hodně rukou (musí udržet Báře hlavu, ruku, druhou ruku, nohu, zadeček...).
Já jsem byl opět ve školce, kde jsem se již tento týden rozmluvil. Paní učitelka mne chválila, jak sám chodím na záchůdek a že sám i jím. Začal jsem tam ale také trošku lumpačit - oba dny jsem se při vycházce vzdaloval od ostatních dětí, tak mne musela paní učitelka více hlídat. V pátek jsme vyráběli sněhuláčka z papíru a vaty, donesl jsem si ho domů, abych se s ním pochlubil tatínkovi.
Bára byla v pátek 18.1. poprvé celý den bez kojení - k svačince sice ovoce zas až tak moc nesnědla, ale oběd snědla jako vždy perfektně, jogurtu snědla poprvé velkou (cca 200g) porci a kaši také celou dávku, takže maminku potřebovala až později večer.
O víkendu jsem byl 2x denně venku. Bral jsem si bob, který jsem nejraději za sebou tahal. V sobotu večer jsme s tátou šli na pánskou akci. Přijel Vojtík Rychna a Honzík Nouza a s tatínky jsme šli k nám na Nádraží Prosek. Jsou tam modely mašinek, moc se mi to líbilo, vydržel bych se na to koukat dlouho, ale po hodině naší návštěvy již zavírali. Potom jsme se šli s klukama honit po sídlišti.
V pondělí volala Vojtíkova maminka, že se v neděli Vojtík osypal a že má neštovice. Vzhledem k tomu, že jsem stál asi deset minut vedle Vojtíka na jedné židli, společně jsme koukali na mašinky a on u toho hodně povídal, tak s největší pravděpodobností do 21 dnů dostanu neštovice také.
V úterý přišla prababička hlídat Barunku a já jsem byl po dlouhé době na plavání. Sice jsem nedělal vždy přesně to, co se zrovna po mně chtělo, ale moc se mi tam líbilo a těšil jsem se na další středeční náhradní plavání. Maminka má ze mne radost, protože se snažím sám svlékat i oblékat.
Ve středu jsme byli s maminkou opět plavat a tentokrát jsme zůstali na chvíli i v dětském koutku. Barunka si zatím povídala s prababičkou. Nejvíce jí povídá dě-dě-dě.
Už to vypadá, že jsme celkem zdraví, Barunka rýmu téměr nemá a maminka jí jen vystříkává nosánek Vincentkou. Já občas kucknu, zejména při přechodu dovnitř ven a naopak, ale není to nic zásadního. V noci už nekašlu vůbec a rýmu také nemám.
čtvrtek 10. ledna 2013
27. měsíc - poprvé na sjezdovkách a v jesličkách (10.1.2013)
Vánoce jsme trávili v Liberci. Užil jsem si babičky, dědečka, Karolínky i Elišky a také Ježíška. Na Štědrý večer byl v Liberci krásně nazdobený stromeček, pod který Ježíšek donesl spoustu dárečků a babička mu zahrála na klávesy a zazpívala koledy. Já jsem pak nosil dárečky a maminka četla, komu patří.
Na Boží hod jsme jeli lyžovat na Špičák. Já jsem poprvé stál na sjezdovkách a hned jsem chtěl jezdit na vleku jako maminka. Skoro hodinu jsem jezdil s tátou za hůlku a pak mne maminka, která si trochu nejdřív zalyžovala sama, vzala na koleno na pomu. Pak jsem s maminkou svištěl po sjezdovce. Sjeli jsme to ještě jednou a pak jsme šli na oběd do restaurace pod vlekem. Tam mne nejvíce bavilo lézt po okně. Barunka to celé prospala v kočárku a probudila se až k pozdnímu obědu.
Tatínek si hnul už před Vánoci se zády a lyžování se mnou jeho zádům moc neprospělo a tak pak odpoledne z auta musel dojít o berlích. Stav se mu moc nelepšil, v týdnu se na něj podívala doktorka v liberecké nemocnici a lyžování se tatínka celé svátky netýkalo. O to víc se věnoval mně a Barunce.
Do pátku 28. 12. jsme byli v Ruprechticích. Krom tatínkových zad jsme řešili i rýmu, kterou jsme všichni od Štědrého dne měli. Stav se nám zlepšoval a tak jsme se v pátek večer přemístili na chatu do Bedřichova za ostatními dětmi.
O víkendu jsem lyžoval na sjezdovce Malinovka v Bedřichově. V neděli dokonce sám na vleku při hodině s instruktorem. Do pluhu mne ani instruktor nepřinutil. Nejraději jezdím rychle dolu s nožkama u sebe. V pondělí na Silvestra jsem byl na běžkách (lyže kluzky) na stadionu s Ellou. Tatínek nám tam z hůlek stavěl slalom a ťapání v něm nás moc bavilo. Na Nový rok jsme s Ellou nad stadiónem pobíhali a lumpačili na sněhu.
Pobyt na Bedřichovské chatě byl zábavný, spali jsme v dětském obývacím pokoji, tzv. "u babičky". V našem pokoji bylo přes den tedy dost rušno. Chata totiž byla plná dětí - Ella a Lisa Kalinovi, Barča Kalinová, malá Elina Vondrová, Ondra Karban, Bořík Slouka a já s malou Barunkou.
Z Bedřichova jsme ale 1.1.2013 odjížděli s ještě větší rýmou, než jsme tam přijeli. Jakoby se nám to na Nový rok rozjelo nanovo a Bára měla dokonce pak dva dny horečku. Já jsem si do Prahy přivezl prořezané nové zoubky - spodní stoličky 5tky.
Ve čtvrtek 3.1. byl můj velký den. Ráno jsem s tátou brzy vstal a maminka mi pomohla vypravit se s tatínkem ven - šel jsem poprvé do jesliček. První den jsem se tam rozkoukával a s nikým jsem se nebavil, až při příchodu maminky jsem se začal trošku culit a povídat si s maminkou v šatně. V jesličkách se mi líbilo a na druhou páteční návštěvu jsem se těšil. To už měly tety radost, že jsem se už usmíval a něco jsem i řekl. Tety mne mamince chválily, že sedím, když mám, pěkně jím, dobře usínám a chodím na záchod. Do jesliček mne tatínek vodí ráno na 8:30 a maminka s Bárou pro mne chodí mezi 14:30 a 15:30, chodím tam dvakrát týdně, ve čtvrtek a v pátek.
O víkendu jsme vzhledem k našemu zdravotnímu stavu zůstali doma. V neděli večer jsem si dal po Báře koupel. Koupel se nám oběma moc líbila, Bára plavala, já se pak cachtal. Po večeři ale Bára začala víc a divně kašlat, že jí v pondělí ráno maminka vzala raději k paní doktorce. Bára pak pokračovala s užíváním Vincentky a Nasivinu na rýmu a oba jsme začali na kašel užívat sirup Mucosolvan junior (Bára 2x denně 2,5ml a já 2x denně 5ml) a na noc Prospan. Bára ve svých cca 6,5 měsíci váží 7,3 kg a měří 70,5 cm.
Bára od té doby, co jednou o Vánocích nehtíkem škrábla do puzzlíků, tak pravou ručkou škrábe a plácá do různých materiálů. Bára se pěkně opírá o ruce, rotuje, ale nožky pod sebe zas nedává. Také od Vánoc s ní maminka necvičí, protože jsme byli nejdřív po návštěvách a pak Bára marodila.
10.1 jsem šel již po třetí do jesliček. Baví mě to zejména se staršími dětmi a tak jsem již tátovi ráno ukazoval na školkovou třídu, kam bych byl rád, aby mne tatínek zavedl. V jesličkové třídě je nás 6 a máme tam krom ostatních hraček i velkou prolézací mašinku. Tu od začátku reklamuji, že ji nejdou zavírat dveře!
Na Boží hod jsme jeli lyžovat na Špičák. Já jsem poprvé stál na sjezdovkách a hned jsem chtěl jezdit na vleku jako maminka. Skoro hodinu jsem jezdil s tátou za hůlku a pak mne maminka, která si trochu nejdřív zalyžovala sama, vzala na koleno na pomu. Pak jsem s maminkou svištěl po sjezdovce. Sjeli jsme to ještě jednou a pak jsme šli na oběd do restaurace pod vlekem. Tam mne nejvíce bavilo lézt po okně. Barunka to celé prospala v kočárku a probudila se až k pozdnímu obědu.
Tatínek si hnul už před Vánoci se zády a lyžování se mnou jeho zádům moc neprospělo a tak pak odpoledne z auta musel dojít o berlích. Stav se mu moc nelepšil, v týdnu se na něj podívala doktorka v liberecké nemocnici a lyžování se tatínka celé svátky netýkalo. O to víc se věnoval mně a Barunce.
Do pátku 28. 12. jsme byli v Ruprechticích. Krom tatínkových zad jsme řešili i rýmu, kterou jsme všichni od Štědrého dne měli. Stav se nám zlepšoval a tak jsme se v pátek večer přemístili na chatu do Bedřichova za ostatními dětmi.
O víkendu jsem lyžoval na sjezdovce Malinovka v Bedřichově. V neděli dokonce sám na vleku při hodině s instruktorem. Do pluhu mne ani instruktor nepřinutil. Nejraději jezdím rychle dolu s nožkama u sebe. V pondělí na Silvestra jsem byl na běžkách (lyže kluzky) na stadionu s Ellou. Tatínek nám tam z hůlek stavěl slalom a ťapání v něm nás moc bavilo. Na Nový rok jsme s Ellou nad stadiónem pobíhali a lumpačili na sněhu.
Pobyt na Bedřichovské chatě byl zábavný, spali jsme v dětském obývacím pokoji, tzv. "u babičky". V našem pokoji bylo přes den tedy dost rušno. Chata totiž byla plná dětí - Ella a Lisa Kalinovi, Barča Kalinová, malá Elina Vondrová, Ondra Karban, Bořík Slouka a já s malou Barunkou.
Z Bedřichova jsme ale 1.1.2013 odjížděli s ještě větší rýmou, než jsme tam přijeli. Jakoby se nám to na Nový rok rozjelo nanovo a Bára měla dokonce pak dva dny horečku. Já jsem si do Prahy přivezl prořezané nové zoubky - spodní stoličky 5tky.
Ve čtvrtek 3.1. byl můj velký den. Ráno jsem s tátou brzy vstal a maminka mi pomohla vypravit se s tatínkem ven - šel jsem poprvé do jesliček. První den jsem se tam rozkoukával a s nikým jsem se nebavil, až při příchodu maminky jsem se začal trošku culit a povídat si s maminkou v šatně. V jesličkách se mi líbilo a na druhou páteční návštěvu jsem se těšil. To už měly tety radost, že jsem se už usmíval a něco jsem i řekl. Tety mne mamince chválily, že sedím, když mám, pěkně jím, dobře usínám a chodím na záchod. Do jesliček mne tatínek vodí ráno na 8:30 a maminka s Bárou pro mne chodí mezi 14:30 a 15:30, chodím tam dvakrát týdně, ve čtvrtek a v pátek.
O víkendu jsme vzhledem k našemu zdravotnímu stavu zůstali doma. V neděli večer jsem si dal po Báře koupel. Koupel se nám oběma moc líbila, Bára plavala, já se pak cachtal. Po večeři ale Bára začala víc a divně kašlat, že jí v pondělí ráno maminka vzala raději k paní doktorce. Bára pak pokračovala s užíváním Vincentky a Nasivinu na rýmu a oba jsme začali na kašel užívat sirup Mucosolvan junior (Bára 2x denně 2,5ml a já 2x denně 5ml) a na noc Prospan. Bára ve svých cca 6,5 měsíci váží 7,3 kg a měří 70,5 cm.
Bára od té doby, co jednou o Vánocích nehtíkem škrábla do puzzlíků, tak pravou ručkou škrábe a plácá do různých materiálů. Bára se pěkně opírá o ruce, rotuje, ale nožky pod sebe zas nedává. Také od Vánoc s ní maminka necvičí, protože jsme byli nejdřív po návštěvách a pak Bára marodila.
10.1 jsem šel již po třetí do jesliček. Baví mě to zejména se staršími dětmi a tak jsem již tátovi ráno ukazoval na školkovou třídu, kam bych byl rád, aby mne tatínek zavedl. V jesličkové třídě je nás 6 a máme tam krom ostatních hraček i velkou prolézací mašinku. Tu od začátku reklamuji, že ji nejdou zavírat dveře!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)